Psalmen 88

1 Ein Psalmlied. Von den Kindern Korahs. Dem Vorsänger. Auf der Machalat-Leannot. Eine Unterweisung Hemans, des Esrachiten. (088-2) o HERR, Gott meines Heils, ich schreie Tag und Nacht vor dir! 2 (088-3) Laß mein Gebet vor dich kommen, neige dein Ohr zu meinem Flehen; 3 (088-4) denn meine Seele ist der Leiden satt, und mein Lebenslauf neigt sich dem Totenreiche zu. 4 (088-5) Ich werde schon zu denen gerechnet, die ins Grab sinken, bin geworden wie ein kraftloser Mann. 5 (088-6) Ich liege unter den Toten, bin den Erschlagenen gleich, die im Grabe ruhen, deren du nicht mehr gedenkst und die von deiner Hand abgeschnitten sind. 6 (088-7) Du hast mich in die unterste Grube gelegt, in die Finsternis, in die Tiefe. 7 (088-8) Auf mir lastet dein Grimm, und du bedrängst mich mit allen deinen Wogen. (Pause.) 8 (088-9) Du hast alle meine Bekannten von mir entfernt, hast mich ihnen zum Abscheu gemacht; ich bin eingeschlossen und kann nicht heraus. 9 (088-10) Mein Auge ist verschmachtet vor Elend; ich habe dich, HERR, täglich angerufen, meine Hände nach dir ausgestreckt. 10 (088-11) Wirst du an den Toten Wunder tun, oder werden die Schatten auferstehen und dich preisen? (Pause.) 11 (088-12) Wird man im Grabe deine Gnade verkündigen, deine Wahrheit im Abgrund? 12 (088-13) Werden deine Wunder in der Finsternis bekanntgemacht, deine Gerechtigkeit im Lande der Vergessenheit? 13 (088-14) Und doch habe ich zu dir, HERR, geschrieen, und am Morgen kommt dir mein Gebet entgegen. 14 (088-15) Warum, HERR, verwirfst du denn meine Seele und verbirgst dein Angesicht vor mir? 15 (088-16) Von Jugend auf bin ich elend und siech, trage deine Schrecken und weiß mir keinen Rat. 16 (088-17) Deine Zorngerichte sind über mich ergangen, deine Schrecknisse haben mich gänzlich vernichtet. 17 (088-18) Sie umgaben mich wie Wasser den ganzen Tag, sie umringten mich allzumal. 18 (088-19) Du hast Freunde und Gefährten von mir getan; meine Bekannten sind Finsternis.

1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. 2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám. 3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému. 4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. 5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly. 6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou. 7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa. 8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah. 9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti. 10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje. 11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah. 12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí? 13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí? 14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má. 15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou? 16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se. 17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne. 18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. 19 Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.