Psalmen 12

1 Dem Vorsänger. Auf der achtsaitigen Harfe. Ein Psalm Davids. (012-2) Hilf, HERR; denn die Frommen sind dahin, die Treuen sind verschwunden unter den Menschenkindern! 2 (012-3) Falsch reden sie einer mit dem andern; sie geben glatte Worte, mit doppeltem Herzen reden sie. 3 (012-4) Der HERR wolle ausrotten alle glatten Lippen, die Zunge, welche großtuerisch redet; 4 (012-5) die da sagen: «Wir wollen mit unsern Zungen herrschen, unsere Lippen stehen uns bei! Wer wird uns meistern?» 5 (012-6) Weil denn die Elenden unterdrückt werden und die Armen seufzen, so will ich mich nun aufmachen, spricht der HERR; ich will ins Heil versetzen den, der sich darnach sehnt. 6 (012-7) Die Reden des HERRN sind reine Reden, in irdenem Tigel geläutertes Silber, siebenmal bewährt. 7 (012-8) Du, HERR, wollest sie bewahren, sie behüten vor diesem Geschlecht ewiglich! 8 (012-9) Es laufen überall Gottlose herum, wenn die Niederträchtigkeit sich der Menschenkinder bemächtigt.

1 Přednímu kantoru k nízkému zpěvu, žalm Davidův. 2 Spomoz, ó Hospodine; nebo se již nenalézá milosrdného, a vyhynuli věrní z synů lidských. 3 Lež mluví jeden každý s bližním svým, rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí. 4 Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné, a jazyk velikomluvný, 5 Kteříž říkají: Jazykem svým přemůžeme, mámeť ústa svá s sebou, kdo jest pánem naším? 6 Pro zhoubu chudých, pro úpění nuzných jižť povstanu, praví Hospodin, v bezpečnosti postavím toho, na nějž polečeno bylo. 7 Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté, jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované. 8 Ty, Hospodine, jim spomáhati budeš, a ostříhati každého od národu tohoto až na věky. 9 Vůkol a vůkol bezbožní se protulují, když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými.