Psalmen 36

1 Dem Vorsänger. Von David, dem Knecht des HERRN. (036-2) Ein Urteil über die Sünde des Gottlosen kommt aus der Tiefe meines Herzens: Die Gottesfurcht gilt nichts vor seinen Augen! 2 (036-3) Sondern er hat sich das gewählt zu seinem Teil, daß er seinem Laster frönen, daß er hassen kann. 3 (036-4) Die Worte seines Mundes sind Lug und Trug; er hat aufgehört, verständig und gut zu sein. 4 (036-5) Auf seinem Lager brütet er Bosheit aus, er stellt sich auf keinen guten Weg und scheut kein Arges. 5 (036-6) HERR, deine Gnade reicht bis zum Himmel, deine Treue bis zu den Wolken! 6 (036-7) Deine Gerechtigkeit ist wie die Berge Gottes, deine Gerichte sind wie die große Flut; du, HERR, hilfst Menschen und Tieren. 7 (036-8) Wie köstlich ist deine Gnade, o Gott, daß Menschenkinder unter dem Schatten deiner Flügel Zuflucht finden! 8 (036-9) Sie werden trunken von den reichen Gütern deines Hauses, mit dem Strom deiner Wonne tränkst du sie; 9 (036-10) denn bei dir ist die Quelle des Lebens, in deinem Lichte schauen wir Licht! 10 (036-11) Erweise deine Gnade auch weiterhin denen, die dich kennen, und deine Gerechtigkeit denen, die aufrichtigen Herzens sind! 11 (036-12) Der Fuß der Stolzen erreiche mich nicht, und die Hand der Gottlosen vertreibe mich nicht! 12 (036-13) Dort sind die Übeltäter gefallen; sie wurden niedergestoßen und vermochten nicht mehr aufzustehn.

1 Přednímu z kantorů, služebníka Hospodinova Davida. 2 Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého, že není žádné bázně Boží před očima jeho. 3 Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho, aby vykonal nepravost svou až do zošklivení. 4 Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá, přestal srozumívati, aby dobře činil. 5 Nepravost smýšlí i na ložci svém, ustavuje se na cestě nedobré, zlého se nevaruje. 6 Hospodine, až do nebes milosrdenství tvé, pravda tvá až do nejvyšších oblaků. 7 Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory, soudové tvoji jako hlubokost nesmírná; lidi i hovada sám zachováváš, Hospodine. 8 Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé, Bože, a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají. 9 Tučností domu tvého rozvlažováni bývají, a potokem rozkoší svých napájíš je. 10 Nebo u tebe jest studnice života, a v světle tvém světlo vidíme. 11 Rozprostři milosrdenství své na ty, kteříž tebe znají, a spravedlnost tvou na upřímé srdcem. 12 Nechažť nedotírá na mne noha pyšných, a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje. 13 Tam, kdež padají činitelé nepravosti, poraženi bývají, a nemohou povstati.