Psalmen 81

1 Dem Vorsänger. Auf der Gittit. Von Asaph. (081-2) Jubelt Gott, der unsre Stärke ist, jauchzet dem Gott Jakobs! 2 (081-3) Stimmt ein Lied an und nehmt die Pauke zur Hand, die liebliche Harfe mit dem Psalter! 3 (081-4) Blaset am Neumond die Posaune, am Vollmond, unserm festlichen Tag! 4 (081-5) Denn das ist Israels Pflicht; der Gott Jakobs hat ein Anrecht darauf. 5 (081-6) Er verordnete es zum Zeugnis in Joseph, als er auszog wider Ägypten. 6 (081-7) Eine Sprache, die ich nicht kannte, hörte ich: «Ich habe die Last von seiner Schulter genommen, seine Hände sind des Tragkorbes los geworden. 7 (081-8) Da du mich anriefst in der Not, errettete ich dich; ich antwortete dir mit geheimnisvoller Donnerstimme und prüfte dich am Haderwasser. (Pause.) 8 (081-9) Höre, mein Volk, ich will dich ermahnen; Israel, wenn du mir doch Gehör schenken wolltest! 9 (081-10) Kein fremder Gott soll unter dir sein, und einen unbekannten Gott bete nicht an! 10 (081-11) Ich bin der HERR, dein Gott, der dich aus Ägyptenland heraufgeführt hat. Tue deinen Mund weit auf, so will ich ihn füllen! 11 (081-12) Aber mein Volk hat meiner Stimme nicht gehorcht, und Israel wollte nichts von mir. 12 (081-13) Da überließ ich sie der Verstocktheit ihres Herzens, daß sie wandelten nach ihrem eigenen Rat. 13 (081-14) Wollte mein Volk mir gehorchen und Israel in meinen Wegen wandeln, 14 (081-15) wie leicht könnte ich ihre Feinde demütigen und meine Hand gegen ihre Widersacher wenden! 15 (081-16) Die den HERRN hassen, müßten ihm schmeicheln; ihre Zeit aber würde ewiglich währen! 16 (081-17) Und er würde sie mit dem besten Weizen speisen und mit Honig aus dem Felsen sättigen!»

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. 2 Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu. 3 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu. 4 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší. 5 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova. 6 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili. 7 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly. 8 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah. 9 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati, 10 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu. 11 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je. 12 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně, 13 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých. 14 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil, 15 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou. 16 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. 17 A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.