Psalmen 7

1 Ein Klagelied Davids, das er dem HERRN sang wegen der Sache Kuschs, des Benjaminiters. (07-2) HERR, mein Gott, bei dir suche ich Zuflucht; hilf mir von allen meinen Verfolgern und errette mich! 2 (07-3) Daß er nicht wie ein Löwe meine Seele erraffe und sie zerreiße, weil kein Erretter da ist. 3 (07-4) O HERR, habe ich solches getan, ist Unrecht an meinen Händen, 4 (07-5) habe ich meinem Wohltäter mit Bösem vergolten und nicht vielmehr den errettet, der mich nun ohne Ursache bedrängt, 5 (07-6) so verfolge der Feind meine Seele und ergreife sie und trete mein Leben zu Boden und lege meine Ehre in den Staub! (Pause.) 6 (07-7) Stehe auf, o HERR, in deinem Zorn, erhebe dich gegen den Übermut meiner Feinde; wache auf für mich zum Gericht, das du verheißen hast! 7 (07-8) Die Versammlung der Völker umgebe dich, und über ihr kehre zur Höhe zurück! 8 (07-9) Der HERR wird die Völker richten; fälle du, o HERR, das Urteil über mich nach meiner Gerechtigkeit und nach meiner Unschuld! 9 (07-10) Laß doch der Gottlosen Bosheit ein Ende nehmen und stärke den Gerechten, denn du prüfst die Herzen und Nieren, gerechter Gott! 10 (07-11) Mein Schild ist bei Gott, der aufrichtigen Herzen hilft. 11 (07-12) Gott ist ein gerechter Richter und ein Gott, der täglich zürnt. 12 (07-13) Wenn man nicht umkehrt, so wetzt er sein Schwert, hält seinen Bogen gespannt und zielt 13 (07-14) und richtet auf jenen tödliche Geschosse; seine Pfeile steckt er in Brand! 14 (07-15) Siehe, da hat einer Böses im Sinn; er brütet Unheil aus, wird aber Trug gebären! 15 (07-16) Er hat eine Grube gegraben und ausgehöhlt und ist in die Grube gefallen, die er gemacht. 16 (07-17) Das Unheil, das er angerichtet hat, kehrt auf sein eigenes Haupt zurück, und die Untat, die er begangen, fällt auf seinen Scheitel. 17 (07-18) Ich will dem HERRN danken für seine Gerechtigkeit; und dem Namen des HERRN, des Höchsten, will ich singen.

1 Osvědčení neviny Davidovy, o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova. 2 Hospodine Bože můj, v toběť doufám, vysvoboď mne ode všech protivníků mých, a vytrhni mne, 3 Aby neuchvátil jako lev duše mé, a neroztrhal, když by nebyl, kdo by vysvobodil. 4 Hospodine Bože můj, učinil-li jsem to, jest-li nepravost při mně, 5 Èinil-li jsem zle tomu, kdož se ke mně pokojně choval, (nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny), 6 Nechať stihá nepřítel duši mou, i popadne, a pošlapá na zemi život můj, a slávu mou v prach uvede. Sélah. 7 Povstaň, Hospodine, v hněvě svém, vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel, a prociť ke mně, nebo jsi soud nařídil. 8 I shrne se k tobě shromáždění lidí; pro ně tedy u výsost navrať se zase. 9 Hospodin souditi bude lidi. Sudiž mne, Hospodine, podlé spravedlnosti mé, a podlé nevinnosti mé, kteráž při mně jest. 10 Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných, spravedlivého pak abys utvrdil ty, kterýž zkušuješ srdce a ledví, Bože spravedlivý. 11 Bůh jest štít můj, kterýž spaseny činí upřímé srdcem. 12 Bůh jest soudce spravedlivý, Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den. 13 Neobrátí-li se, naostříť meč svůj; lučiště své natáhl, a naměřil je. 14 Připravil sobě i zbroj smrtelnou, střely své proti škůdcím přistrojil. 15 Aj, rodí nepravost; nebo počav těžkou bolest, urodí lež. 16 Jámu kopal, i vykopal ji, ale padne do dolu, kterýž přistrojil. 17 Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho, a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí. 18 Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho, a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího.