Psalmen 62

1 Dem Vorsänger. Nach Jedutun. Ein Psalm Davids. (062-2) Nur auf Gott wartet still meine Seele, von ihm kommt mein Heil. 2 (062-3) Nur er ist mein Fels und mein Heil, meine hohe Burg; ich werde nicht allzusehr wanken. 3 (062-4) Wie lange laufet ihr alle Sturm gegen einen Mann und wollt ihn zertrümmern wie eine hangende Wand, eine sinkende Mauer? 4 (062-5) Nur von seiner Höhe planen sie ihn herabzustoßen; sie haben Wohlgefallen an Lüge; mit ihrem Munde segnen sie, aber im Herzen fluchen sie. (Pause.) 5 (062-6) Nur auf Gott wartet still meine Seele; denn von ihm kommt, was ich hoffe; 6 (062-7) nur er ist mein Fels und mein Heil, meine hohe Burg; ich werde nicht wanken. 7 (062-8) Auf Gott ruht mein Heil und meine Ehre; der Fels meiner Stärke, meine Zuflucht ist in Gott. 8 (062-9) Vertraue auf ihn allezeit, o Volk, schütte dein Herz vor ihm aus! Gott ist unsre Zuflucht. 9 (062-10) Nur ein Hauch sind die Menschenkinder, große Herren trügen auch, auf der Waage steigen sie empor, sind alle leichter als ein Hauch! 10 (062-11) Verlasset euch nicht auf erpreßtes Gut und auf geraubtes seid nicht stolz; nimmt das Vermögen zu, so setzet euer Vertrauen nicht darauf! 11 (062-12) Einmal hat Gott geredet, zweimal habe ich das gehört, daß die Macht Gottes sei. 12 (062-13) Dein, o Herr, ist aber auch die Gnade; denn du bezahlst einem jeden nach seinem Tun!

1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův. 2 Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé. 3 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě. 4 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste. 5 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah. 6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé. 7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se. 8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest. 9 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah. 10 Jistě žeť jsou marnost synové lidští, a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost. 11 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce. 12 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, 13 A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho.