Psalmen 5

1 Dem Vorsänger. Mit Flötenspiel. Ein Psalm Davids. (05-2) Vernimm, o HERR, mein Reden, merke auf mein Seufzen! 2 (05-3) Achte auf die Stimme meines Schreiens, mein König und mein Gott; denn zu dir will ich beten! 3 (05-4) HERR, frühe wollest du meine Stimme hören; frühe will ich dir zu Befehl sein und ausschauen; 4 (05-5) denn du bist nicht ein Gott, dem lockeres Wesen gefällt; wer böse ist, bleibt nicht bei dir. 5 (05-6) Die Prahler bestehen vor deinen Augen nicht; du hassest alle Übeltäter. 6 (05-7) Du bringst die Lügner um; den Blutgierigen und Falschen verabscheut der HERR. 7 (05-8) Ich aber darf durch deine große Gnade in dein Haus eingehen; ich will anbeten, zu deinem heiligen Tempel gewendet, in deiner Furcht. 8 (05-9) HERR, leite mich in deiner Gerechtigkeit um meiner Feinde willen, ebne deinen Weg vor mir her! 9 (05-10) Denn in ihrem Munde ist nichts Zuverlässiges; ihr Herz ist ein Abgrund, ihr Rachen ein offenes Grab, glatte Zungen haben sie. 10 (05-11) Sprich sie schuldig, o Gott, laß sie fallen ob ihren Ratschlägen, verstoße sie um ihrer vielen Übertretungen willen; denn sie haben sich empört wider dich. 11 (05-12) Aber laß sich freuen alle, die auf dich vertrauen, ewiglich laß sie jubeln und beschirme sie; und fröhlich sollen sein in dir, die deinen Namen lieben! 12 (05-13) Denn du, HERR, segnest den Gerechten; du umgibst ihn mit Gnade wie mit einem Schilde.

1 Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův. 2 Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému. 3 Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím. 4 Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu. 5 Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník. 6 Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti. 7 Zatratíš mluvící lež. Èlověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin. 8 Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé. 9 Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou. 10 Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví. 11 Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě. 12 A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. 13 Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej.