Psalmen 51

1 Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids. (051-2) Als der Prophet Nathan zu ihm kam, weil er zu Batseba eingegangen war: (051-3) O Gott, sei mir gnädig nach deiner Güte, tilge meine Übertretungen nach deiner großen Barmherzigkeit! 2 (051-4) Wasche mich gründlich von meiner Schuld und reinige mich von meiner Sünde; 3 (051-5) denn ich erkenne meine Übertretungen, und meine Sünde ist immerdar vor mir. 4 (051-6) An dir allein habe ich gesündigt und getan, was in deinen Augen böse ist, auf daß du Recht behaltest mit deinem Spruch und dein Urteil unangefochten bleibe. 5 (051-7) Siehe, ich bin in Schuld geboren, und meine Mutter hat mich in Sünden empfangen; 6 (051-8) siehe, du verlangst Wahrheit im Innersten: so tue mir im Verborgenen Weisheit kund! 7 (051-9) Entsündige mich mit Ysop, so werde ich rein; wasche mich, so werde ich weißer als Schnee! 8 (051-10) Laß mich hören Freude und Wonne, daß die Gebeine frohlocken, die du zerschlagen hast. 9 (051-11) Verbirg dein Antlitz vor meinen Sünden und tilge alle meine Missetat! 10 (051-12) Schaffe mir, o Gott, ein reines Herz und gib mir von neuem einen gewissen Geist! 11 (051-13) Verwirf mich nicht von deinem Angesicht und nimm deinen heiligen Geist nicht von mir. 12 (051-14) Gib mir wieder die Freude an deinem Heil, und ein williger Geist unterstütze mich! 13 (051-15) Ich will die Abtrünnigen deine Wege lehren, daß sich die Sünder zu dir bekehren. 14 (051-16) Errette mich von den Blutschulden, o Gott, du Gott meines Heils, so wird meine Zunge deine Gerechtigkeit rühmen. 15 (051-17) Herr, tue meine Lippen auf, daß mein Mund dein Lob verkündige! 16 (051-18) Denn du begehrst kein Opfer, sonst wollte ich es dir geben; Brandopfer gefallen dir nicht. 17 (051-19) Die Gott wohlgefälligen Opfer sind ein zerbrochener Geist; ein zerbrochenes und zerschlagenes Herz wirst du, o Gott, nicht verachten. 18 (051-20) Tue wohl an Zion nach deiner Gnade, baue die Mauern Jerusalems! 19 (051-21) Dann werden dir gefallen die Opfer der Gerechtigkeit, die Brandopfer und Ganzopfer; dann kommen Farren auf deinen Altar!

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův, 2 Když k němu přišel Nátan prorok, po jeho vjití k Betsabé. 3 Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má. 4 Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne. 5 Nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. 6 Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil, abys spravedlivý zůstal v řečech svých, a bez úhony v soudech svých. 7 Aj, v nepravosti zplozen jsem, a v hříchu počala mne matka má. 8 Aj, ty libuješ pravdu u vnitřnostech, nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi. 9 Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umej mne, a nad sníh bělejší budu. 10 Dej mi slyšeti radost a potěšení, tak ať zpléší kosti mé, kteréž jsi potřel. 11 Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých, a vymaž všecky nepravosti mé. 12 Srdce čisté stvoř mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých. 13 Nezamítej mne od tváři své, a Ducha svatého svého neodjímej ode mne. 14 Navrať mi radost spasení svého, a duchem dobrovolným utvrď mne. 15 I budu vyučovati přestupníky cestám tvým, aby hříšníci k tobě se obraceli. 16 Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve, ó Bože, Bože spasiteli můj, a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé. 17 Pane, rty mé otevři, i budou ústa má zvěstovati chválu tvou. 18 Nebo neoblíbil bys oběti, bychť ji i dal, aniž bys zápalu přijal. 19 Oběti Boží duch skroušený; srdcem skroušeným a potřebným, Bože, nezhrzíš. 20 Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem, vzdělej zdi Jeruzalémské. 21 A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti, zápaly a pálení celých obětí, tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou.