Psalmen 122

1 Ein Wallfahrtslied. Von David. Ich freue mich an denen, die zu mir sagen: Lasset uns zum Hause des HERRN gehen! 2 Unsre Füße stehen in deinen Toren, Jerusalem! 3 Jerusalem, du bist gebaut als eine Stadt, die fest in sich geschlossen ist, 4 wohin die Stämme hinaufziehen, die Stämme des HERRN (ein Zeugnis für Israel), zu preisen den Namen des HERRN! 5 Denn dort sind Stühle gesetzt zum Gericht, die Stühle des Hauses David. 6 Bittet für den Frieden Jerusalems! Es gehe wohl denen, die dich lieben! 7 Friede sei in deinen Mauern und Glück in deinen Palästen! 8 Um meiner Brüder und Freunde willen sage ich: Friede sei in dir! 9 Um des Hauses des HERRN, unsres Gottes, willen will ich dein Bestes suchen!

1 Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova, 2 A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme. 3 Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen. 4 Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo. 5 Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova. 6 Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují. 7 Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých. 8 Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě. 9 Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.