Psalmen 38

1 Ein Psalm Davids. Zum Gedächtnis. (038-2) HERR, strafe mich nicht in deinem Zorn, züchtige mich nicht in deinem Grimm; 2 (038-3) denn deine Pfeile haben mich getroffen, und deine Hand liegt schwer auf mir. 3 (038-4) Es ist nichts Unversehrtes an meinem Fleisch vor deinem Zorn, kein Friede in meinen Gebeinen wegen meiner Sünde. 4 (038-5) Denn meine Schulden gehen über mein Haupt; wie eine schwere Last sind sie mir zu schwer geworden. 5 (038-6) Meine Wunden stinken und eitern von meiner Torheit. 6 (038-7) Ich bin tief gebeugt und niedergedrückt; ich gehe traurig einher den ganzen Tag; 7 (038-8) denn meine Lenden sind ganz entzündet, und es ist nichts Gesundes an meinem Fleisch. 8 (038-9) Ich bin ganz kraftlos und zermalmt; ich heule vor Unruhe meines Herzens. 9 (038-10) O Herr, mein ganzes Verlangen sei dir vorgelegt, und mein Seufzen sei dir nicht verborgen! 10 (038-11) Mein Herz pocht heftig, meine Kraft hat mich verlassen, und das Licht meiner Augen ist nicht bei mir. 11 (038-12) Meine Lieben und Freunde treten beiseite wegen meiner Plage, und meine Nächsten stehen von ferne; 12 (038-13) die aber, welche mir nach dem Leben trachten, legen mir Schlingen, und die mein Unglück suchen, besprechen meinen Untergang und ersinnen Lügen den ganzen Tag. 13 (038-14) Ich aber bin wie ein Tauber und höre nichts, und wie ein Stummer, der seinen Mund nicht auftut. 14 (038-15) Und ich bin wie einer, der nichts hört, und in dessen Mund kein Widerspruch ist. 15 (038-16) Denn auf dich, HERR, hoffe ich; du wirst antworten, Herr, mein Gott! 16 (038-17) Denn wenn ich redete, wie würden sie sich über mich freuen! Wenn mein Fuß ins Wanken geriete, wie würden sie frohlocken über mich! 17 (038-18) Denn ich bin nahe daran zu fallen, und mein Schmerz ist immerdar vor mir. 18 (038-19) Denn ich bekenne meine Schuld und bin bekümmert wegen meiner Sünde. 19 (038-20) Aber die mich grundlos befeinden, sind mächtig, und derer, die mich unter falschem Vorwand hassen, sind viele. 20 (038-21) Die mir Gutes mit Bösem vergelten, sind mir feind, weil ich dem Guten nachjage. 21 (038-22) Verlaß mich nicht, o HERR! Mein Gott, sei nicht fern von mir! 22 (038-23) Eile mir zu helfen, o Herr, mein Heil!

1 Žalm Davidův k připomínání. 2 Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne. 3 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla. 4 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj. 5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení. 6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé. 7 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím. 8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém. 9 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého. 10 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto. 11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou. 12 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí. 13 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí. 14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých; 15 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu. 16 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj. 17 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou, 18 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou. 19 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím. 20 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí. 21 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji. 22 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. 23 Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.