Psalmen 22

1 Dem Vorsänger. Auf «Hindin der Morgenröte». Ein Psalm Davids. (022-2) Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen? Du bist weit entfernt davon, mir zu helfen, zu hören auf die Worte meiner Klage! 2 (022-3) Mein Gott, ich rufe bei Tage, und du antwortest nicht, und auch des Nachts habe ich keine Ruhe. 3 (022-4) Aber du, der Heilige, bleibst Israels Lobgesang! 4 (022-5) Auf dich haben unsre Väter vertraut, sie vertrauten auf dich, und du errettetest sie. 5 (022-6) Zu dir riefen sie und entkamen, auf dich vertrauten sie und wurden nicht zuschanden. 6 (022-7) Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch, ein Spott der Leute und verachtet vom Volk. 7 (022-8) Alle, die mich sehen, spotten meiner; sie sperren das Maul auf und schütteln den Kopf: 8 (022-9) «Er klage es dem HERRN, der möge ihn befreien; der soll ihn retten, er gefällt ihm ja!» 9 (022-10) Ja, du warst meine Stütze von Mutterleib an, meine Zuversicht schon an meiner Mutter Brust. 10 (022-11) Auf dich war ich geworfen von Mutterschoß an, vom Leibe meiner Mutter her bist du mein Gott gewesen. 11 (022-12) Sei nicht fern von mir! Denn Not ist nahe, und kein Retter ist da. 12 (022-13) Es umringen mich große Stiere, mächtige Ochsen von Basan umzingeln mich; 13 (022-14) sie sperren ihr Maul gegen mich auf, wie ein reißender und brüllender Löwe. 14 (022-15) Ich bin ausgeschüttet wie Wasser, und alle meine Glieder sind ausgerenkt. Mein Herz ist geworden wie Wachs, zerschmolzen in meinem Innern. 15 (022-16) Meine Kraft ist vertrocknet wie eine Scherbe, und meine Zunge klebt an meinem Gaumen, und du legst mich in des Todes Staub. 16 (022-17) Denn Hunde umringen mich, eine Rotte von Übeltätern schließt mich ein; sie haben meine Hände und Füße durchgraben. 17 (022-18) Ich kann alle meine Gebeine zählen; sie schauen her und sehen mich schadenfroh an. 18 (022-19) Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen das Los um mein Gewand! 19 (022-20) Du aber, o HERR, sei nicht fern; o meine Stärke, eile mir zu Hilfe! 20 (022-21) Errette meine Seele von dem Schwert, mich Einsamen von der Gewalt der Hunde! 21 (022-22) Errette mich aus dem Rachen des Löwen! Ja, von den Hörnern der Büffel hast du mich erhört! 22 (022-23) So will ich deinen Ruhm erzählen meinen Brüdern, inmitten der Gemeinde will ich dich preisen! 23 (022-24) Die ihr den HERRN fürchtet, lobet ihn! Ihr alle vom Samen Jakobs, ehret ihn; und scheue dich vor ihm, du ganzer Same Israels! 24 (022-25) Denn er hat nicht verachtet noch verabscheut das Elend des Armen und hat sein Angesicht nicht vor ihm verborgen, und da er zu ihm schrie, erhörte er ihn. 25 (022-26) Von dir handle mein Loblied in der großen Gemeinde; ich will meine Gelübde bezahlen vor denen, die ihn fürchten! 26 (022-27) Die Elenden sollen essen und satt werden; die den HERRN suchen, werden ihn preisen; euer Herz soll ewiglich leben! 27 (022-28) Es werden daran gedenken und sich zum HERRN bekehren alle Enden der Erde, und vor dir werden anbeten alle Geschlechter der Heiden. 28 (022-29) Denn das Königreich gehört dem HERRN, und er ist Herrscher über die Nationen. 29 (022-30) Es werden essen und anbeten alle Großen der Erde; vor ihm werden ihre Knie beugen alle, die in den Staub hinabfahren, und wer seine Seele nicht lebendig erhalten kann. 30 (022-31) Ein Same wird ihm dienen, wird dem HERRN als Geschlecht zugezählt werden. 31 (022-32) Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit predigen dem Volk, das geboren wird, daß er es vollbracht hat.

1 Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého. 3 Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti. 4 Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi. 5 V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je. 6 K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni. 7 Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec. 8 Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce: 9 Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo. 10 Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé. 11 Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi. 12 Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka. 13 Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne. 14 Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí. 15 Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých. 16 Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne. 17 Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé. 18 Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi. 19 Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los. 20 Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému. 21 Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou. 22 Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne. 23 I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: 24 Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova. 25 Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej. 26 O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe. 27 Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky. 28 Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů. 29 Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy. 30 Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati. 31 Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku. 32 Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.