Psalmen 56

1 Dem Vorsänger. «Von der stummen Taube unter den Fremden.» Eine Denkschrift Davids; als ihn die Philister ergriffen zu Gat. (056-2) O Gott, sei mir gnädig; denn es schnaubt ein Mensch wider mich, immerfort bekriegt und bedrängt er mich! 2 (056-3) Meine Widersacher schnauben den ganzen Tag, ja viele Hohe streiten wider mich. 3 (056-4) Wenn mir angst ist, vertraue ich auf dich! 4 (056-5) In Gott will ich rühmen sein Wort; auf Gott vertraue ich und habe keine Furcht; was kann Fleisch mir antun? 5 (056-6) Täglich lauern sie auf meine Worte, auf mein Unglück gehen alle ihre Gedanken; 6 (056-7) sie rotten sich zusammen, lauschen im Verborgenen, beobachten meine Tritte und lauern auf mein Leben. 7 (056-8) Sollten sie bei ihrer Bosheit entrinnen? O Gott, stürze die Völker im Zorn! 8 (056-9) Du zählst, wie oft ich fliehen muß; sammle meine Tränen in deinen Schlauch! Stehen sie nicht in deinem Buch? 9 (056-10) Am Tage, da ich rufe, weichen meine Feinde zurück; das weiß ich, daß Gott für mich ist. 10 (056-11) In Gott will ich rühmen das Wort, im HERRN will ich rühmen das Wort; 11 (056-12) auf Gott vertraue ich und habe keine Furcht; was kann ein Mensch mir antun? 12 (056-13) Die Gelübde, die ich dir, o Gott, gelobt, liegen auf mir; ich will dir Dankopfer bezahlen! 13 (056-14) Denn hast du nicht meine Seele vom Tode errettet, meine Füße vom Gleiten, damit ich vor Gottes Angesicht wandle im Lichte des Lebens?

1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát. 2 Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne. 3 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší. 4 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám. 5 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo. 6 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému. 7 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou. 8 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty. 9 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl? 10 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí. 11 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho. 12 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk. 13 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. 14 Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých.