Psalmen 44

1 Dem Vorsänger. Eine Unterweisung von den Kindern Korahs. (044-2) O Gott, mit unsern eigenen Ohren haben wir es gehört, unsre Väter haben es uns erzählt, was du für Taten getan hast zu ihrer Zeit, in den Tagen der Vorzeit! 2 (044-3) Du hast mit deiner Hand die Heiden vertrieben, sie aber gepflanzt; du hast Völker zerschmettert, sie aber ausgebreitet. 3 (044-4) Denn nicht mit ihrem Schwert haben sie das Land gewonnen; und ihr Arm hat ihnen nicht geholfen, sondern deine rechte Hand und dein Arm und das Licht deines Angesichts; denn du hattest Wohlgefallen an ihnen. 4 (044-5) Du bist derselbe, mein König, o Gott; verordne Jakobs Heil! 5 (044-6) Durch dich wollen wir unsre Feinde niederstoßen; in deinem Namen wollen wir unsre Widersacher zertreten. 6 (044-7) Denn ich verlasse mich nicht auf meinen Bogen, und mein Schwert kann mir nicht helfen; 7 (044-8) sondern du hast uns geholfen vor unsern Feinden und hast zuschanden gemacht, die uns hassen. 8 (044-9) Gottes rühmen wir uns alle Tage, und deinen Namen loben wir ewig. (Pause.) 9 (044-10) Und doch hast du uns verworfen und zuschanden werden lassen und bist nicht ausgezogen mit unsern Heerscharen. 10 (044-11) Du ließest uns zurückweichen vor dem Feind; und die uns hassen, haben sich Beute gemacht. 11 (044-12) Du gibst uns hin wie Schafe zum Fraße und zerstreust uns unter die Heiden. 12 (044-13) Du verkaufst dein Volk um ein Spottgeld und verlangst nicht viel dafür! 13 (044-14) Du setzest uns der Beschimpfung unserer Nachbarn aus, dem Hohn und Spott derer, die uns umgeben. 14 (044-15) Du machst uns zum Sprichwort unter den Heiden, daß die Völker den Kopf über uns schütteln. 15 (044-16) Alle Tage ist meine Schmach vor mir, und Scham bedeckt mein Angesicht 16 (044-17) wegen der Stimme des Spötters und Lästerers, wegen des Feindes, des Rachgierigen. 17 (044-18) Dieses alles ist über uns gekommen; und doch haben wir deiner nicht vergessen, noch deinen Bund gebrochen. 18 (044-19) Unser Herz hat sich nicht zurückgewandt, noch sind unsre Schritte abgewichen von deinem Pfad, 19 (044-20) daß du uns zermalmtest am Orte der Schakale und uns mit Todesschatten bedecktest! 20 (044-21) Wenn wir des Namens unsres Gottes vergessen und unsre Hände zu einem fremden Gott ausgestreckt hätten, 21 (044-22) würde Gott das nicht erforschen? Er kennt ja die Geheimnisse des Herzens. 22 (044-23) So aber werden wir um deinetwillen alle Tage erwürgt und sind geachtet wie Schlachtschafe. 23 (044-24) Herr, erhebe dich! Warum schläfst du? Wache auf und verstoße uns nicht für immer! 24 (044-25) Warum verbirgst du dein Angesicht und vergissest unsres Elendes und unsrer Bedrängnis? 25 (044-26) Denn unsre Seele ist bis zum Staub gebeugt, und unser Leib klebt am Erdboden. 26 (044-27) Mache dich auf, uns zu helfen, und erlöse uns um deiner Gnade willen!

1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. 2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. 3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. 4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval. 5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. 6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. 7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. 8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. 9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah. 10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi. 11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše. 12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás. 13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich. 14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás. 15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo. 16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne, 17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se. 18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé. 19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé, 20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti. 21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu, 22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce. 23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané. 24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky. 25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše? 26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. 27 Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.