Jó 30

Jó descreve o estado miserável em que caiu

1 Agora, porém, *Jó 12.4zombam de mim os de menos idade,

cujos pais desdenhei de pôr com os cães do meu rebanho.

2 Pois de que me aproveitaria a força das mãos deles,

homens nos quais já pereceu o vigor?

3 De míngua e fome estão emagrecidos;

roem o deserto, desde muito em ruínas e desolado.

4 Apanham malvas junto aos arbustos,

e as raízes da giesta são o seu mantimento.

5 São expulsos do meio dos homens,

e grita-se atrás deles como atrás dum gatuno.

6 Têm que habitar nos desfiladeiros sombrios,

nas covas da terra e dos penhascos.

7 Zurram entre os arbustos,

estendem-se debaixo das urtigas,

8 São filhos de insensatos, filhos de gente infame;

foram enxotados para fora do país.

9 Agora, vim a ser a sua *Jó 12.4, ref.canção

e lhes sirvo de provérbio.

10 Eles me abominam, ficam longe de mim

e não hesitam em me *Jó 17.6;Nm 12.14;Dt 25.9;Is 50.6;Mt 26.67cuspir no rosto.

11 Pois Deus afrouxou a sua corda e me *Rt 1.21;Sl 88.7afligiu.

Eles também expeliram de si o *Sl 32.9freio diante de mim.

12 À minha direita, levanta-se gente vil,

*Sl 140.4-5empurram os seus pés

e contra mim *Jó 19.12erigem o seu caminho de destruição.

13 *Is 3.12Estragam a minha vereda

e promovem a minha calamidade,

uns homens esses a quem ninguém ajudaria.

14 Como por uma larga brecha, entram;

ao meio das ruínas, precipitam-se.

15 *Jó 3.25;31.23;Sl 55.3-5Terrores me assediam.

A minha honra é levada como pelo vento.

*Jó 7.9;Os 13.3Como nuvem passou a minha prosperidade.

16 Agora, dentro de mim, se derrama a *Jó 3.24;Sl 22.14;42.4;Is 53.12minha alma;

apoderam-se de mim dias de aflição.

17 À noite, *Jó 30.30os ossos se me traspassam e caem,

e as dores que me devoram não descansam.

18 Pela grande violência do mal, está *Jó 2.7desfigurado o meu vestido.

Ele se cola ao meu corpo como o cabeção da minha túnica.

19 Deus lançou-me na *Sl 69.2,14lama,

e tornei-me como pó e cinza.

20 *Jó 19.7Clamo a ti, e não me respondes;

Ponho-me em pé, e olhas para mim.

21 Tornas-te cruel para comigo

e, com a força da tua mão, *Jó 10.3;16.9,14;19.6,22me persegues.

22 *Jó 9.17;27.21Levantas-me ao vento, fazes-me cavalgar sobre ele;

dissolves-me na tempestade.

23 Pois sei que me *Jó 9.22;10.8levarás à morte

e à *Jó 3.19;Ec 12.5casa de reunião estabelecida para todo o vivente.

24 Contudo, não estende a mão quem vai cair?

Ou, ao ser ele destruído, *Jó 19.7não dá gritos?

25 Porventura, não *Sl 35.13-14;Rm 12.15chorava eu sobre o que estava angustiado?

Não se afligia a minha alma pelo *Jó 24.4, ref.necessitado?

26 *Jó 3.25-26;Jr 8.15Esperando eu o bem, veio-me o mal;

e, esperando a luz, *Jó 19.8veio a escuridão.

27 *Lm 2.11As minhas entranhas fervem e não descansam;

dias de aflição me sobrevieram.

28 *Jó 30.30;Sl 38.6;42.9;43.2Denegrido ando, porém não do sol.

Levanto-me na assembleia e *Jó 19.7clamo por socorro.

29 Sou irmão dos *Sl 44.19;Mq 1.8chacais

e companheiro de avestruzes.

30 A minha *Jó 2.7, ref.pele enegrece e se me cai,

e os meus *Sl 102.3ossos estão queimados do calor.

31 Por isso, se trocou a minha *Is 24.8harpa em pranto,

e a minha flauta, na voz dos que choram.

1 Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého. 2 Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich. 3 Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa. 4 Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim. 5 Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem, 6 Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí. 7 V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali, 8 Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země. 9 Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví. 10 V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati. 11 Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli. 12 Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své. 13 Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže. 14 Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se. 15 Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé. 16 A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého, 17 Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají. 18 Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá. 19 Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu. 20 Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne. 21 Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ. 22 Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud. 23 Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý. 24 Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali. 25 Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným. 26 Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota. 27 Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení. 28 Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím. 29 Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů. 30 Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti. 31 A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.