Jó 34

Eliú acusa Jó de falar injustamente de Deus

1 Disse mais Eliú:

2 Ouvi, sábios, as minhas palavras;

escutai-me, vós que tendes conhecimento,

3 pois o *Jó 12.11ouvido prova as palavras,

como o paladar experimenta a comida.

4 Escolhamos para nós o que é reto;

conheçamos entre nós o que é bom.

5 Porque Jó disse: *Jó 13.18Sou justo,

*Jó 27.2e Deus me tirou o direito.

6 Apesar do meu direito, sou tido por mentiroso;

*Jó 6.4incurável é a minha ferida, embora não seja um transgressor.

7 Que homem há como Jó,

*Jó 15.16que bebe o escárnio como água?

8 Que *Jó 22.15anda com os que obram a iniquidade

e caminha com os homens iníquos?

9 Pois disse: *Jó 21.15;35.3De nada aproveita ao homem

ter o seu prazer em Deus.

10 Portanto, ouvi-me, homens de entendimento.

Longe esteja de Deus que *Jó 34.12;8.3, ref.pratique ele a maldade!

E do Todo-Poderoso, que cometa a iniquidade!

11 Pois retribuirá ao homem *Jó 34.25;Sl 62.12;Pv 24.12;Jr 32.19;Ez 33.20;Mt 16.27;Rm 2.6;2Co 5.10;Ap 22.12segundo as suas obras

e pagará a cada um segundo os seus caminhos.

12 Na verdade, *Jó 34.10, ref.Deus não procederá iniquamente,

nem o Todo-Poderoso perverterá o juízo.

13 Quem lhe *Jó 38.4encarregou de governar a terra?

Ou quem *Jó 38.5organizou o mundo todo?

14 Se ele pensar no homem,

*Jó 12.10;Sl 104.29se recolher a si o seu espírito e o seu fôlego,

15 toda a *Jó 9.22;Gn 7.21carne perecerá dum golpe,

e o homem *Jó 10.9;Gn 3.19voltará para o pó.

16 Se, pois, há em ti entendimento, ouve isto;

escuta ao som das minhas palavras.

17 Acaso, governará *Jó 34.30;2Sm 23.3aquele que odeia o direito?

*Jó 40.8Condenarás tu aquele que é justo e potente?

18 Deve dizer-se ao rei: Tu és vil?

Ou aos nobres: Vós sois iníquos?

19 Quanto menos àquele *Lv 19.15, ref.;Dt 10.17;2Cr 19.7;At 10.34;Rm 2.11;Gl 2.6;Ef 6.9;Cl 3.25;1Pe 1.17que não guarda respeito às pessoas de príncipes,

nem estima o rico mais do que o pobre?

Pois todos são *Jó 10.3, ref.obras das suas mãos.

20 De improviso morrem, *Jó 34.25;36.20;Êx 12.29à meia noite;

estremecem os povos e passam,

e *Jó 12.19, ref.os poderosos são tirados sem intervenção humana.

21 *Jó 24.23;31.4;Pv 5.21;15.3;Jr 16.17Os olhos de Deus estão sobre os caminhos do homem,

e vê todos os seus passos.

22 *Sl 139.11-12;Am 9.2-3Não há trevas nem sombra da morte,

onde se escondam os que obram a iniquidade.

23 Pois Deus *Jó 11.11não precisa observar o homem por longo tempo,

para que este compareça perante ele em juízo.

24 Ele despedaça *Jó 12.19, ref.os poderosos sem tomar informação

e põe outros em lugar deles.

25 Portanto, *Jó 34.11toma conhecimento das suas obras

e, de noite, *Jó 34.20os transtorna, de sorte que são esmagados.

26 Ele *Sl 9.5;11.5os fere como iníquos,

à vista de todos,

27 porque *1Sm 15.11se desviaram e não o seguiram;

não *Jó 21.14quiseram compreender nenhum dos seus caminhos,

28 fazendo que *Jó 35.9o clamor do pobre subisse a Deus,

que *Jó 22.27;Êx 22.23ouviu o clamor dos aflitos.

29 Quando ele dá tranquilidade, quem pode condenar?

Quando esconde o seu rosto, quem o pode contemplar?

Trata igualmente seja uma nação seja um homem,

30 para que *Jó 34.17;5.15;20.5o ímpio não reine,

e não haja quem iluda o povo.

31 Pois jamais disse alguém a Deus:

*Jó 33.27Tenho suportado castigos, ainda que não ofendo.

32 O que não vejo, ensina-mo tu;

*Jó 33.27se tenho feito iniquidade, não a tornarei a fazer?

33 Será a sua *Jó 41.11recompensa, como queres, para que a recuses?

Pois tu tens que fazer a escolha e não eu.

Portanto, fala o que sabes.

34 Os homens de entendimento dir-me-ão,

e todo o sábio que me ouve:

35 Jó *Jó 35.16fala sem conhecimento,

e as suas palavras são despidas de sabedoria.

36 Oxalá que Jó fosse provado até o fim,

porque respondeu *Jó 22.15como os iníquos!

37 Pois ao seu pecado *Jó 23.2acrescenta a rebelião;

ele *Jó 27.23bate as mãos no meio de nós

e multiplica as suas palavras contra Deus.

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl: 2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte. 3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu. 4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého. 5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou. 6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění. 7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu? 8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými? 9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu. 10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost. 11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal. 12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu. 13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek? 14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal, 15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil. 16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých. 17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš? 18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní? 19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni. 20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou. 21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje. 22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti. 23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl. 24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich. 25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají. 26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném, 27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili, 28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá. 29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně, 30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu. 31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším. 32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc. 33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv. 34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne, 35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná. 36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým, 37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.