1 Hear my prayer, Yahweh!
Let my cry come to you.
2 Don’t hide your face from me in the day of my distress.
Turn your ear to me.
Answer me quickly in the day when I call.
3 For my days consume away like smoke.
My bones are burned as a torch.
4 My heart is blighted like grass, and withered,
for I forget to eat my bread.
5 By reason of the voice of my groaning,
my bones stick to my skin.
6 I am like a pelican of the wilderness.
I have become as an owl of the waste places.
7 I watch, and have become like a sparrow that is alone on the housetop.
8 My enemies reproach me all day.
Those who are mad at me use my name as a curse.
9 For I have eaten ashes like bread,
and mixed my drink with tears,
10 because of your indignation and your wrath;
for you have taken me up and thrown me away.
11 My days are like a long shadow.
I have withered like grass.
12 But you, Yahweh, will remain forever;
your renown endures to all generations.
13 You will arise and have mercy on Zion,
for it is time to have pity on her.
Yes, the set time has come.
14 For your servants take pleasure in her stones,
and have pity on her dust.
15 So the nations will fear Yahweh’s name,
all the kings of the earth your glory.
16 For Yahweh has built up Zion.
He has appeared in his glory.
17 He has responded to the prayer of the destitute,
and has not despised their prayer.
18 This will be written for the generation to come.
A people which will be created will praise Yah,
19 for he has looked down from the height of his sanctuary.
From heaven, Yahweh saw the earth,
20 to hear the groans of the prisoner,
to free those who are condemned to death,
21 that men may declare Yahweh’s name in Zion,
and his praise in Jerusalem,
22 when the peoples are gathered together,
the kingdoms, to serve Yahweh.
23 He weakened my strength along the course.
He shortened my days.
24 I said, "My God, don’t take me away in the middle of my days.
Your years are throughout all generations.
25 Of old, you laid the foundation of the earth.
The heavens are the work of your hands.
26 They will perish, but you will endure.
Yes, all of them will wear out like a garment.
You will change them like a cloak, and they will be changed.
27 But you are the same.
Your years will have no end.
28 The children of your servants will continue.
Their offspring will be established before you."
1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]