1 Hear this, all you peoples.
Listen, all you inhabitants of the world,
2 both low and high,
rich and poor together.
3 My mouth will speak words of wisdom.
My heart will utter understanding.
4 I will incline my ear to a proverb.
I will solve my riddle on the harp.
5 Why should I fear in the days of evil,
when iniquity at my heels surrounds me?
6 Those who trust in their wealth,
and boast in the multitude of their riches—
7 none of them can by any means redeem his brother,
nor give God a ransom for him.
8 For the redemption of their life is costly,
no payment is ever enough,
9 that he should live on forever,
that he should not see corruption.
10 For he sees that wise men die;
likewise the fool and the senseless perish,
and leave their wealth to others.
11 Their inward thought is that their houses will endure forever,
and their dwelling places to all generations.
They name their lands after themselves.
12 But man, despite his riches, doesn’t endure.
He is like the animals that perish.
13 This is the destiny of those who are foolish,
and of those who approve their sayings. Selah.
14 They are appointed as a flock for Sheol.
Death shall be their shepherd.
The upright shall have dominion over them in the morning.
Their beauty shall decay in Sheol,
far from their mansion.
15 But God will redeem my soul from the power of Sheol,
for he will receive me. Selah.
16 Don’t be afraid when a man is made rich,
when the glory of his house is increased;
17 for when he dies he will carry nothing away.
His glory won’t descend after him.
18 Though while he lived he blessed his soul—
and men praise you when you do well for yourself—
19 he shall go to the generation of his fathers.
They shall never see the light.
20 A man who has riches without understanding,
is like the animals that perish.
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]