1 We have heard with our ears, God;
our fathers have told us what work you did in their days,
in the days of old.
2 You drove out the nations with your hand,
but you planted them.
You afflicted the peoples,
but you spread them abroad.
3 For they didn’t get the land in possession by their own sword,
neither did their own arm save them;
but your right hand, your arm, and the light of your face,
because you were favorable to them.
4 God, you are my King.
Command victories for Jacob!
5 Through you, we will push down our adversaries.
Through your name, we will tread down those who rise up against us.
6 For I will not trust in my bow,
neither will my sword save me.
7 But you have saved us from our adversaries,
and have shamed those who hate us.
8 In God we have made our boast all day long.
We will give thanks to your name forever. Selah.
9 But now you rejected us, and brought us to dishonor,
and don’t go out with our armies.
10 You make us turn back from the adversary.
Those who hate us take plunder for themselves.
11 You have made us like sheep for food,
and have scattered us among the nations.
12 You sell your people for nothing,
and have gained nothing from their sale.
13 You make us a reproach to our neighbors,
a scoffing and a derision to those who are around us.
14 You make us a byword among the nations,
a shaking of the head among the peoples.
15 All day long my dishonor is before me,
and shame covers my face,
16 at the taunt of one who reproaches and verbally abuses,
because of the enemy and the avenger.
17 All this has come on us,
yet we haven’t forgotten you.
We haven’t been false to your covenant.
18 Our heart has not turned back,
neither have our steps strayed from your path,
19 though you have crushed us in the haunt of jackals,
and covered us with the shadow of death.
20 If we have forgotten the name of our God,
or spread out our hands to a strange god,
21 won’t God search this out?
For he knows the secrets of the heart.
22 Yes, for your sake we are killed all day long.
We are regarded as sheep for the slaughter.
23 Wake up!
Why do you sleep, Lord?
Arise!
Don’t reject us forever.
24 Why do you hide your face,
and forget our affliction and our oppression?
25 For our soul is bowed down to the dust.
Our body clings to the earth.
26 Rise up to help us.
Redeem us for your loving kindness’ sake.
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
3 Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
25 I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
26 Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš. [ (Psalms 44:27) Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství. ]