1 Yahweh, you God to whom vengeance belongs,
you God to whom vengeance belongs, shine out.
2 Rise up, you judge of the earth.
Pay back the proud what they deserve.
3 Yahweh, how long will the wicked,
how long will the wicked triumph?
4 They pour out arrogant words.
All the evildoers boast.
5 They break your people in pieces, Yahweh,
and afflict your heritage.
6 They kill the widow and the alien,
and murder the fatherless.
7 They say, "Yah will not see,
neither will Jacob’s God consider."
8 Consider, you senseless among the people;
you fools, when will you be wise?
9 He who implanted the ear, won’t he hear?
He who formed the eye, won’t he see?
10 He who disciplines the nations, won’t he punish?
He who teaches man knows.
11 Yahweh knows the thoughts of man,
that they are futile.
12 Blessed is the man whom you discipline, Yah,
and teach out of your law,
13 that you may give him rest from the days of adversity,
until the pit is dug for the wicked.
14 For Yahweh won’t reject his people,
neither will he forsake his inheritance.
15 For judgment will return to righteousness.
All the upright in heart shall follow it.
16 Who will rise up for me against the wicked?
Who will stand up for me against the evildoers?
17 Unless Yahweh had been my help,
my soul would have soon lived in silence.
18 When I said, "My foot is slipping!"
Your loving kindness, Yahweh, held me up.
19 In the multitude of my thoughts within me,
your comforts delight my soul.
20 Shall the throne of wickedness have fellowship with you,
which brings about mischief by statute?
21 They gather themselves together against the soul of the righteous,
and condemn the innocent blood.
22 But Yahweh has been my high tower,
my God, the rock of my refuge.
23 He has brought on them their own iniquity,
and will cut them off in their own wickedness.
Yahweh, our God, will cut them off.
1 Bože silný pomst, Hospodine, Bože silný pomst, zastkvěj se.
2 Zdvihni se, ó soudce vší země, a dej odplatu pyšným.
3 Až dokud bezbožní, Hospodine, až dokud bezbožní budou plésati,
4 Žváti a hrdě mluviti, honosíce se, všickni činitelé nepravosti?
5 Lid tvůj, Hospodine, potírati a dědictví tvé bědovati?
6 Vdovy a příchozí mordovati, a sirotky hubiti,
7 Říkajíce: Nehledíť na to Hospodin, aniž tomu rozumí Bůh Jákobův?
8 Rozumějte, ó vy hovadní v lidu, a vy blázni, kdy srozumíte?
9 Zdali ten, jenž učinil ucho, neslyší? A kterýž stvořil oko, zdali nespatří?
10 Zdali ten, jenž tresce národy, nebude kárati, kterýž učí lidi umění?
11 Hospodinť zná myšlení lidská, že jsou pouhá marnost.
12 Blahoslavený jest ten muž, kteréhož ty cvičíš, Hospodine, a z zákona svého jej vyučuješ.
13 Abys mu způsobil pokoj před časy zlými, až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma.
14 Neboť neopustí Hospodin lidu svého, a dědictví svého nezanechá,
15 Ale až k spravedlnosti navrátí se soud, a za ním všickni upřímého srdce.
16 Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům? Kdo by se byl za mne postavil proti těm, jenž páší nepravost?
17 Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci, tudíž by se byla octla duše má v mlčení.
18 Již jsem byl řekl: Klesla noha má, ale milosrdenství tvé, ó Hospodine, zdrželo mne.
19 Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé, tvá potěšování obveselovala duši mou.
20 Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch, jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost,
21 Jenž se shlukují proti duši spravedlivého, a krev nevinnou odsuzují?
22 Ale Hospodin jest mým hradem vysokým, a Bůh můj skalou útočiště mého.
23 Onť obrátí na ně nepravost jejich, a zlostí jejich zahladí je, zahladí je Hospodin Bůh náš.