1 Surely God is good to Israel,

to those who are pure in heart.

2 But as for me, my feet were almost gone.

My steps had nearly slipped.

3 For I was envious of the arrogant,

when I saw the prosperity of the wicked.

4 For there are no struggles in their death,

but their strength is firm.

5 They are free from burdens of men,

neither are they plagued like other men.

6 Therefore pride is like a chain around their neck.

Violence covers them like a garment.

7 Their eyes bulge with fat.

Their minds pass the limits of conceit.

8 They scoff and speak with malice.

In arrogance, they threaten oppression.

9 They have set their mouth in the heavens.

Their tongue walks through the earth.

10 Therefore their people return to them,

and they drink up waters of abundance.

11 They say, "How does God know?

Is there knowledge in the Most High?"

12 Behold, these are the wicked.

Being always at ease, they increase in riches.

13 Surely I have cleansed my heart in vain,

and washed my hands in innocence,

14 For all day long I have been plagued,

and punished every morning.

15 If I had said, "I will speak thus",

behold, I would have betrayed the generation of your children.

16 When I tried to understand this,

it was too painful for me—

17 until I entered God’s sanctuary,

and considered their latter end.

18 Surely you set them in slippery places.

You throw them down to destruction.

19 How they are suddenly destroyed!

They are completely swept away with terrors.

20 As a dream when one wakes up,

so, Lord, when you awake, you will despise their fantasies.

21 For my soul was grieved.

I was embittered in my heart.

22 I was so senseless and ignorant.

I was a brute beast before you.

23 Nevertheless, I am continually with you.

You have held my right hand.

24 You will guide me with your counsel,

and afterward receive me to glory.

25 Whom do I have in heaven?

There is no one on earth whom I desire besides you.

26 My flesh and my heart fails,

but God is the strength of my heart and my portion forever.

27 For, behold, those who are far from you shall perish.

You have destroyed all those who are unfaithful to you.

28 But it is good for me to come close to God.

I have made the Lord Yahweh my refuge,

that I may tell of all your works.

1 Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.

2 Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,

3 Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.

4 Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.

5 V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.

6 Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.

7 Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,

8 Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.

9 Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.

10 A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,

11 Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?

12 Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.

13 Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.

14 Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.

15 Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.

16 Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.

17 Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.

18 Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.

19 Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,

20 Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.

21 Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,

22 Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.

23 A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.

24 Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.

25 Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.

26 Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.

27 Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.

28 Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.