1 God, the nations have come into your inheritance.

They have defiled your holy temple.

They have laid Jerusalem in heaps.

2 They have given the dead bodies of your servants to be food for the birds of the sky,

the flesh of your saints to the animals of the earth.

3 They have shed their blood like water around Jerusalem.

There was no one to bury them.

4 We have become a reproach to our neighbors,

a scoffing and derision to those who are around us.

5 How long, Yahweh?

Will you be angry forever?

Will your jealousy burn like fire?

6 Pour out your wrath on the nations that don’t know you,

on the kingdoms that don’t call on your name,

7 for they have devoured Jacob,

and destroyed his homeland.

8 Don’t hold the iniquities of our forefathers against us.

Let your tender mercies speedily meet us,

for we are in desperate need.

9 Help us, God of our salvation, for the glory of your name.

Deliver us, and forgive our sins, for your name’s sake.

10 Why should the nations say, "Where is their God?"

Let it be known among the nations, before our eyes,

that vengeance for your servants’ blood is being poured out.

11 Let the sighing of the prisoner come before you.

According to the greatness of your power, preserve those who are sentenced to death.

12 Pay back to our neighbors seven times into their bosom

their reproach with which they have reproached you, Lord.

13 So we, your people and sheep of your pasture,

will give you thanks forever.

We will praise you forever, to all generations.

1 Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.

2 Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.

3 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.

4 Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.

5 Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé?

6 Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.

7 Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.

8 Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.

9 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své.

10 Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.

11 Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných.

12 A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane.

13 My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.