1 The Mighty One, God, Yahweh, speaks,
and calls the earth from sunrise to sunset.
2 Out of Zion, the perfection of beauty,
God shines out.
3 Our God comes, and does not keep silent.
A fire devours before him.
It is very stormy around him.
4 He calls to the heavens above,
to the earth, that he may judge his people:
5 "Gather my saints together to me,
those who have made a covenant with me by sacrifice."
6 The heavens shall declare his righteousness,
for God himself is judge. Selah.
7 "Hear, my people, and I will speak.
Israel, I will testify against you.
I am God, your God.
8 I don’t rebuke you for your sacrifices.
Your burnt offerings are continually before me.
9 I have no need for a bull from your stall,
nor male goats from your pens.
10 For every animal of the forest is mine,
and the livestock on a thousand hills.
11 I know all the birds of the mountains.
The wild animals of the field are mine.
12 If I were hungry, I would not tell you,
for the world is mine, and all that is in it.
13 Will I eat the meat of bulls,
or drink the blood of goats?
14 Offer to God the sacrifice of thanksgiving.
Pay your vows to the Most High.
15 Call on me in the day of trouble.
I will deliver you, and you will honor me."
16 But to the wicked God says,
"What right do you have to declare my statutes,
that you have taken my covenant on your lips,
17 since you hate instruction,
and throw my words behind you?
18 When you saw a thief, you consented with him,
and have participated with adulterers.
19 "You give your mouth to evil.
Your tongue frames deceit.
20 You sit and speak against your brother.
You slander your own mother’s son.
21 You have done these things, and I kept silent.
You thought that I was just like you.
I will rebuke you, and accuse you in front of your eyes.
22 "Now consider this, you who forget God,
lest I tear you into pieces, and there be no one to deliver.
23 Whoever offers the sacrifice of thanksgiving glorifies me,
and prepares his way so that I will show God’s salvation to him."
1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.
7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.