1 Save me, God,
for the waters have come up to my neck!
2 I sink in deep mire, where there is no foothold.
I have come into deep waters, where the floods overflow me.
3 I am weary with my crying.
My throat is dry.
My eyes fail looking for my God.
4 Those who hate me without a cause are more than the hairs of my head.
Those who want to cut me off, being my enemies wrongfully, are mighty.
I have to restore what I didn’t take away.
5 God, you know my foolishness.
My sins aren’t hidden from you.
6 Don’t let those who wait for you be shamed through me, Lord Yahweh of Armies.
Don’t let those who seek you be brought to dishonor through me, God of Israel.
7 Because for your sake, I have borne reproach.
Shame has covered my face.
8 I have become a stranger to my brothers,
an alien to my mother’s children.
9 For the zeal of your house consumes me.
The reproaches of those who reproach you have fallen on me.
10 When I wept and I fasted,
that was to my reproach.
11 When I made sackcloth my clothing,
I became a byword to them.
12 Those who sit in the gate talk about me.
I am the song of the drunkards.
13 But as for me, my prayer is to you, Yahweh, in an acceptable time.
God, in the abundance of your loving kindness, answer me in the truth of your salvation.
14 Deliver me out of the mire, and don’t let me sink.
Let me be delivered from those who hate me, and out of the deep waters.
15 Don’t let the flood waters overwhelm me,
neither let the deep swallow me up.
Don’t let the pit shut its mouth on me.
16 Answer me, Yahweh, for your loving kindness is good.
According to the multitude of your tender mercies, turn to me.
17 Don’t hide your face from your servant,
for I am in distress.
Answer me speedily!
18 Draw near to my soul and redeem it.
Ransom me because of my enemies.
19 You know my reproach, my shame, and my dishonor.
My adversaries are all before you.
20 Reproach has broken my heart, and I am full of heaviness.
I looked for some to take pity, but there was none;
for comforters, but I found none.
21 They also gave me poison for my food.
In my thirst, they gave me vinegar to drink.
22 Let their table before them become a snare.
May it become a retribution and a trap.
23 Let their eyes be darkened, so that they can’t see.
Let their backs be continually bent.
24 Pour out your indignation on them.
Let the fierceness of your anger overtake them.
25 Let their habitation be desolate.
Let no one dwell in their tents.
26 For they persecute him whom you have wounded.
They tell of the sorrow of those whom you have hurt.
27 Charge them with crime upon crime.
Don’t let them come into your righteousness.
28 Let them be blotted out of the book of life,
and not be written with the righteous.
29 But I am in pain and distress.
Let your salvation, God, protect me.
30 I will praise the name of God with a song,
and will magnify him with thanksgiving.
31 It will please Yahweh better than an ox,
or a bull that has horns and hoofs.
32 The humble have seen it, and are glad.
You who seek after God, let your heart live.
33 For Yahweh hears the needy,
and doesn’t despise his captive people.
34 Let heaven and earth praise him;
the seas, and everything that moves therein!
35 For God will save Zion, and build the cities of Judah.
They shall settle there, and own it.
36 The children also of his servants shall inherit it.
Those who love his name shall dwell therein.
1 Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
2 Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
3 Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
4 Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
5 Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
6 Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
7 Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
8 Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
9 Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
10 Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
11 Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
12 Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
13 Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
14 Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
15 Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
16 Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
17 Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
18 A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
19 Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
20 Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
21 Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
22 Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
23 Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
24 Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
25 Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
26 Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
27 Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
28 Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
30 Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
31 I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
32 A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
33 To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
34 Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
35 Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
36 Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]