1 Bless Yahweh, my soul.
Yahweh, my God, you are very great.
You are clothed with honor and majesty.
2 He covers himself with light as with a garment.
He stretches out the heavens like a curtain.
3 He lays the beams of his rooms in the waters.
He makes the clouds his chariot.
He walks on the wings of the wind.
4 He makes his messengers winds,
and his servants flames of fire.
5 He laid the foundations of the earth,
that it should not be moved forever.
6 You covered it with the deep as with a cloak.
The waters stood above the mountains.
7 At your rebuke they fled.
At the voice of your thunder they hurried away.
8 The mountains rose,
the valleys sank down,
to the place which you had assigned to them.
9 You have set a boundary that they may not pass over,
that they don’t turn again to cover the earth.
10 He sends springs into the valleys.
They run among the mountains.
11 They give drink to every animal of the field.
The wild donkeys quench their thirst.
12 The birds of the sky nest by them.
They sing among the branches.
13 He waters the mountains from his rooms.
The earth is filled with the fruit of your works.
14 He causes the grass to grow for the livestock,
and plants for man to cultivate,
that he may produce food out of the earth:
15 wine that makes the heart of man glad,
oil to make his face to shine,
and bread that strengthens man’s heart.
16 Yahweh’s trees are well watered,
the cedars of Lebanon, which he has planted,
17 where the birds make their nests.
The stork makes its home in the cypress trees.
18 The high mountains are for the wild goats.
The rocks are a refuge for the rock badgers.
19 He appointed the moon for seasons.
The sun knows when to set.
20 You make darkness, and it is night,
in which all the animals of the forest prowl.
21 The young lions roar after their prey,
and seek their food from God.
22 The sun rises, and they steal away,
and lie down in their dens.
23 Man goes out to his work,
to his labor until the evening.
24 Yahweh, how many are your works!
In wisdom, you have made them all.
The earth is full of your riches.
25 There is the sea, great and wide,
in which are innumerable living things,
both small and large animals.
26 There the ships go,
and leviathan, whom you formed to play there.
27 These all wait for you,
that you may give them their food in due season.
28 You give to them; they gather.
You open your hand; they are satisfied with good.
29 You hide your face; they are troubled.
You take away their breath; they die and return to the dust.
30 You send out your Spirit and they are created.
You renew the face of the ground.
31 Let Yahweh’s glory endure forever.
Let Yahweh rejoice in his works.
32 He looks at the earth, and it trembles.
He touches the mountains, and they smoke.
33 I will sing to Yahweh as long as I live.
I will sing praise to my God while I have any being.
34 Let my meditation be sweet to him.
I will rejoice in Yahweh.
35 Let sinners be consumed out of the earth.
Let the wicked be no more.
Bless Yahweh, my soul.
Praise Yah!
1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.