Jó 3

Jó amaldiçoa o seu nascimento e lamenta a sua miséria

1 Depois disso, começou Jó a falar e amaldiçoou o seu dia. 2 E Jó disse:

3 *Jr 20.14-18Pereça o dia em que nasci

e a noite que disse:

Foi concebido um homem.

4 Converta-se aquele dia em trevas;

não olhe Deus para ele lá de cima,

nem sobre ele resplandeça a luz.

5 Reclamem-no para si as trevas e a sombra da morte;

sobre ele façam as nuvens a sua habitação;

espante-o tudo o que escurece o dia.

6 Aquela noite! Dela se apoderem densas trevas;

de que têm cantado os homens cantam.

não entre em o número dos meses.

7 Seja estéril aquela noite,

e nela não se ouçam vozes de regozijo.

8 Amaldiçoem-na os que amaldiçoam o dia

e são peritos *Jó 41.25em suscitar o Leviatã.

9 Escureçam-se as estrelas da sua alva;

espere ela a luz, e a luz não venha,

e não veja *Jó 41.18as pálpebras da manhã,

10 Porque não fechou as portas do ventre de minha mãe,

nem escondeu dos meus olhos a aflição.

11 *Jó 10.18-19Por que não morri ao sair da madre?

Por que não expirei ao deixar as entranhas?

12 Por que me receberam os joelhos?

Ou por que os peitos me amamentaram?

13 Pois, agora, *Jó 3.13-19;7.8-10,21;10.21-22;14.10-15,20-22;16.22;17.13-16;19.25-27;21.13,23-26;24.19-20;26.5-6;34.22eu estaria deitado e quieto;

eu dormiria e assim teria estado em descanso,

14 juntamente com os *Jó 12.18reis e *Jó 12.17conselheiros da terra

que edificaram para si mausoléus;

15 ou como os *Jó 12.21príncipes *Jó 27.16-17que possuíram ouro,

os quais encheram as suas casas de prata;

16 ou como aborto oculto eu não teria existido,

como infantes que nunca viram a luz.

17 Ali, os ímpios cessam de inquietar,

e ali *Jó 17.16descansam os cansados.

18 Ali, os encarcerados juntos repousam;

não ouvem a voz do encantador.

19 O pequeno e o grande ali estão,

e o servo está livre do seu senhor.

20 Porque se concede luz ao aflito,

e vida, aos amargurados de alma,

21 que esperam a morte, sem que ela venha,

e cavam em procura dela mais do que de tesouros escondidos;

22 que se regozijam em extremo

e exultam quando podem achar a sepultura?

23 Ao homem *Jó 19.6,8,12cujo caminho está escondido,

e a quem *Jó 19.8;Sl 88.8Deus cercou de todos os lados?

24 Como a minha comida, vêm *Jó 6.7;33.20os meus suspiros,

e, como águas, se derramam *Jó 30.16;Sl 42.4os meus gemidos.

25 Pois *Jó 9.28;30.15aquilo que temo me sobrevém,

e o de que tenho medo me acontece.

26 *Jó 7.13-14Não tenho repouso, nem estou quieto, nem tenho descanso,

mas vem inquietação.

1 Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému. 2 Nebo mluvě Job, řekl: 3 Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík. 4 Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem. 5 Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní. 6 Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla. 7 Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní. 8 Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba. 9 Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní. 10 Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých. 11 Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul? 12 Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval? 13 Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj, 14 S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá, 15 Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem. 16 Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla? 17 Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali. 18 Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka. 19 Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého. 20 Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého? 21 Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů? 22 Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob? 23 Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel? 24 Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé. 25 To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne. 26 Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.