1 Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.

2 Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?

3 Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.

4 Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,

5 Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.

6 Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.

7 Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.

8 A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.

9 Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.

10 A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.

11 V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.

12 A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,

13 Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;

14 Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.

15 I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.

16 Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,

17 Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.

18 A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.

19 Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.

20 A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,

21 Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.

22 A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.

23 Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.

24 Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.

25 A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.

26 A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,

27 A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.

28 Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.

29 A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,

30 Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.

31 Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.

32 Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.

33 Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.

34 K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,

35 Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,

36 A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.

37 Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.

38 A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.

39 I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.

40 Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.

41 A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,

42 A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.

43 Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.

44 A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.

45 Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,

46 Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.

47 Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.

48 Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.

1 Aleluia. Louvai o Senhor porque ele é bom, porque a sua misericórdia é eterna.

2 Quem contará os poderosos feitos do Senhor? Quem poderá apregoar os seus louvores?

3 Felizes aqueles que observam os preceitos, aqueles que, em todo o tempo, fazem o que é reto.

4 Lembrai-vos de mim, Senhor, pela benevolência que tendes com o vosso povo. Assisti-me com o vosso socorro,

5 para que eu prove a felicidade de vossos eleitos, compartilhe do júbilo de vosso povo e me glorie com os que constituem vossa herança.

6 Como nossos pais, nós também pecamos, cometemos a iniqüidade, praticamos o mal.

7 Nossos pais, no Egito, não prezaram os vossos milagres, esqueceram a multidão de vossos benefícios e se revoltaram contra o Altíssimo no mar Vermelho.

8 Mas ele os poupou para a honra de seu nome, para tornar patente o seu poder.

9 Ameaçou o mar e ele se tornou seco, e os conduziu por entre as ondas como através de um deserto.

10 Livrou-os das mãos daquele que os odiava, e os salvou do poder inimigo.

11 As águas recobriram seus adversários, nenhum deles escapou.

12 Então acreditaram em sua palavra, e cantaram os seus louvores.

13 Depressa, porém, esqueceram suas obras, e não confiaram em seus desígnios.

14 Entregaram-se à concupiscência no deserto, e tentaram a Deus na solidão.

15 Ele lhes concedeu o que pediam, mas os feriu de um mal mortal.

16 Em seus acampamentos invejaram Moisés e Aarão, o eleito do Senhor.

17 Abriu-se a terra e tragou Datã, e sepultou os sequazes de Abiron.

18 Um fogo devassou as suas tropas e as chamas consumiram os ímpios.

19 Fabricaram um bezerro de ouro no sopé do Horeb, e adoraram um ídolo de ouro fundido.

20 Eles trocaram a sua glória pela estátua de um touro que come feno.

21 Esqueceram a Deus que os salvara, que obrara prodígios no Egito,

22 maravilhas na terra de Cam, estupendos feitos no mar Vermelho.

23 Já cogitava em exterminá-los se Moisés, seu eleito, não intercedesse junto dele para impedir que sua cólera os destruísse.

24 Depois, eles desprezaram uma terra de delícias, desconfiados de sua palavra.

25 Em suas tendas se puseram a murmurar, e desobedeceram ao Senhor.

26 Então, com a mão alçada, ele jurou que havia de prostrá-los no deserto

27 e dispersar sua descendência entre as nações pagãs, disseminando-os por toda a terra.

28 Aderiram também ao Baal de Fegor, comeram vítimas oferecidas a deuses sem vida.

29 E, provocando-o com seus crimes, uma peste irrompeu entre eles.

30 Mas levantou-se Finéias para fazer justiça; cessou a peste.

31 Seu zelo lhe foi imputado como mérito, de geração em geração, para sempre.

32 Em seguida, irritaram a Deus nas águas de Meribá, e adveio o mal a Moisés por causa deles.

33 Porque o provocaram tanto, palavras temerárias saíram-lhe dos lábios.

34 Não exterminaram os povos, como o Senhor lhes havia ordenado,

35 mas se misturaram com as nações pagãs e aprenderam seus costumes.

36 Prestaram culto aos seus ídolos, que se tornaram um laço para eles.

37 Imolaram os seus filhos e suas filhas aos demônios.

38 Derramaram o sangue inocente: o sangue de seus filhos e de suas filhas, que aos ídolos de Canaã sacrificaram; seu país ficou manchado com esse sangue.

39 Eles se contaminaram com homicídios, e se prostituíram com seus crimes.

40 Então se inflamou contra seu povo a cólera divina, e Deus teve aversão de sua herança.

41 Ele os entregou nas mãos das nações pagãs, e foram dominados pelos que os odiavam.

42 Oprimiram-nos os seus inimigos, foram submetidos ao seu jugo.

43 Muitas vezes ele os libertou; mas sua conduta o exasperou, de tal modo que foram abatidos por causa de suas iniqüidades.

44 Entretanto, vendo a sua aflição, ouviu-lhes as orações.

45 Em favor deles lembrou-se de sua aliança, e por sua misericórdia deles se apiedou.

46 E fez com que encontrassem a clemência junto aos que os tinham aprisionado.

47 Salvai-nos, Senhor, nosso Deus, e recolhei-nos de entre as nações, para que possamos celebrar o vosso santo nome e ter a satisfação de vos louvar.

48 Bendito seja o Senhor, Deus de Israel, pelos séculos dos séculos! E que todo o povo diga: Amém!