1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.2 Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje.3 Den po dni vynáší řeč, a noc po noci ukazuje umění.4 Neníť řeči ani slov, kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich.5 Po vší zemi rozchází se zpráva jejich, a až do končin okršlku slova jich, slunci pak rozbil stánek na nich.6 Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého, veselí se jako udatný rek, cestou běžeti maje.7 Od končin nebes východ jeho, a obcházení jeho až zase do končin jejich, a ničeho není, což by se ukryti mohlo před horkostí jeho.8 Zákon Hospodinův jest dokonalý, očerstvující duši, Hospodinovo svědectví pravé, moudrost dávající neumělým.9 Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce, přikázaní Hospodinovo čisté, osvěcující oči.10 Bázeň Hospodinova čistá, zůstávající na věky, soudové Hospodinovi praví, a k tomu i spravedliví.11 Mnohem žádostivější jsou než zlato, a než mnoho ryzího zlata, sladší než med a stred z plástů.12 Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá, a kdož jich ostříhá, užitek hojný má.13 Ale poblouzením kdo vyrozumí? Protož i od tajných očisť mne.14 I od zúmyslných zdržuj služebníka svého, aby nade mnou nepanovali, a tehdyť dokonalý budu, a očištěný od přestoupení velikého. [ (Psalms 19:15) Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná, i přemyšlování srdce mého před tebou, Hospodine skálo má, a vykupiteli můj. ]

1 Ao mestre de canto. Salmo de Davi. Narram os céus a glória de Deus, e o firmamento anuncia a obra de suas mãos.2 O dia ao outro transmite essa mensagem, e uma noite à outra a repete.3 Não é uma língua nem são palavras, cujo sentido não se perceba,4 porque por toda a terra se espalha o seu ruído, e até os confins do mundo a sua voz; aí armou Deus para o sol uma tenda.5 E este, qual esposo que sai do seu tálamo, exulta, como um gigante, a percorrer seu caminho.6 Sai de um extremo do céu, e no outro termina o seu curso; nada se furta ao seu calor.7 A lei do Senhor é perfeita, reconforta a alma; a ordem do Senhor é segura, instrui o simples.8 Os preceitos do Senhor são retos, deleitam o coração; o mandamento do Senhor é luminoso, esclarece os olhos.9 O temor do Senhor é puro, subsiste eternamente; os juízos do Senhor são verdadeiros, todos igualmente justos.10 Mais desejáveis que o ouro, que uma barra de ouro fino; mais doces que o mel, que o puro mel dos favos.11 Ainda que vosso servo neles atente, guardando-os com todo o cuidado;12 quem pode, entretanto, ver as próprias faltas? Purificai-me das que me são ocultas.13 Preservai, também, vosso servo do orgulho; não domine ele sobre mim, então serei íntegro e limpo de falta grave.14 Aceitai as palavras de meus lábios e os pensamentos de meu coração, na vossa presença, Senhor, minha rocha e meu redentor.