1 Přednímu z kantorů, o němé holubici v místech vzdálených, zlatý žalm Davidův, když ho jali Filistinští v Gát.2 Smiluj se nade mnou, ó Bože, nebo mne sehltiti chce člověk; každého dne boj veda, ssužuje mne.3 Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně, ó Nejvyšší.4 Kteréhokoli dne strach mne obkličuje, v tebe doufám.5 Boha chváliti budu z slova jeho, v Boha doufati budu, aniž se budu báti, aby mi co mohlo učiniti tělo.6 Na každý den slova má převracejí, proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému.7 Spolu se scházejí, skrývají se, a šlepějí mých šetří, číhajíce na duši mou.8 Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty? V prchlivosti, ó Bože, smeceš lidi ty.9 Ty má utíkání v počtu máš, schovej slzy mé do láhvice své, a což bys jich v počtu neměl?10 A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den, když volati budu; toť vím, že Bůh při mně stojí.11 Jáť budu Boha chváliti z slova, Hospodina oslavovati budu z slova jeho.12 V Boha doufám, nebudu se báti, aby mi co učiniti mohl člověk.13 Tobě jsem, Bože, učinil sliby, a protož tobě vzdám chvály. [ (Psalms 56:14) Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou, a nohy mé od poklesnutí, tak abych stále chodil před Bohem v světle živých. ]

1 Ao mestre de canto. Conforme: Muda pomba de longínquas terras. Cântico de Davi, quando vai para junto dos filisteus, em Get. Tende piedade de mim, ó Deus, porque aos pés me pisam os homens; sem cessar eles me oprimem combatendo.2 Meus inimigos continuamente me espezinham, são numerosos os que me fazem guerra.3 Ó Altíssimo, quando o terror me assalta, é em vós que eu ponho a minha confiança.4 É em Deus, cuja promessa eu proclamo, sim, é em Deus que eu ponho minha esperança; nada temo: que mal me pode fazer um ser de carne?5 O dia inteiro eles me difamam, seus pensamentos todos são para o meu mal;6 Reúnem-se, armam ciladas, observam meus passos, e odeiam a minha vida.7 Tratai-os segundo a sua iniqüidade. Ó meu Deus, em vossa cólera, prostrai esses povos.8 Vós conheceis os caminhos do meu exílio, vós recolhestes minhas lágrimas em vosso odre; não está tudo escrito em vosso livro?9 Sempre que vos invocar, meus inimigos recuarão: bem sei que Deus está por mim.10 É em Deus, cuja promessa eu proclamo,11 é em Deus que eu ponho minha esperança; nada temo: que mal me pode fazer um ser de carne?12 Os votos que fiz, ó Deus, devo cumpri-los; oferecer-vos-ei um sacrifício de louvor,13 porque da morte livrastes a minha vida, e da queda preservastes os meus pés, para que eu ande na presença de Deus, na luz dos vivos.