1 Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.2 Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.3 Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.4 Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.5 Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.6 Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.7 Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.8 Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.9 Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.10 Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.11 Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?12 Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.13 Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.14 Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.15 Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.16 Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.17 Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.

1 Prece de Moisés, homem de Deus. Senhor, fostes nosso refúgio de geração em geração.2 Antes que se formassem as montanhas, a terra e o universo, desde toda a eternidade vós sois Deus.3 Reduzis o homem à poeira, e dizeis: Filhos dos homens, retornai ao pó,4 porque mil anos, diante de vós, são como o dia de ontem que já passou, como uma só vigília da noite.5 Vós os arrebatais: eles são como um sonho da manhã, como a erva virente,6 que viceja e floresce de manhã, mas que à tarde é cortada e seca.7 Sim, somos consumidos pela vossa severidade, e acabrunhados pela vossa cólera.8 Colocastes diante de vós as nossas culpas, e nossos pecados ocultos à vista de vossos olhos.9 Ante a vossa ira, passaram todos os nossos dias. Nossos anos se dissiparam como um sopro.10 Setenta anos é o total de nossa vida, os mais fortes chegam aos oitenta. A maior parte deles, sofrimento e vaidade, porque o tempo passa depressa e desaparecemos.11 Quem avalia a força de vossa cólera, e mede a vossa ira com o temor que vos é devido?12 Ensinai-nos a bem contar os nossos dias, para alcançarmos o saber do coração.13 Voltai-vos, Senhor - quanto tempo tardareis? E sede propício a vossos servos.14 Cumulai-vos desde a manhã com as vossas misericórdias, para exultarmos alegres em toda a nossa vida.15 Consolai-nos tantos dias quantos nos afligistes, tantos anos quantos nós sofremos.16 Manifestai vossa obra aos vossos servidores, e a vossa glória aos seus filhos.17 Que o beneplácito do Senhor, nosso Deus, repouse sobre nós. Favorecei as obras de nossas mãos. Sim, fazei prosperar o trabalho de nossas mãos.