1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

1 Ao mestre de canto, segundo Iditum. Salmo de Asaf. Minha voz se eleva para Deus e clamo. Elevo minha voz a Deus para que ele me atenda;2 No dia de angústia procuro o Senhor. De noite minhas mãos se levantam para ele sem descanso; e, contudo, minha alma recusa toda consolação.3 Faz-me gemer a lembrança de Deus; na minha meditação, sinto o espírito desfalecer.4 Vós me conservais os olhos abertos, estou perturbado, falta-me a palavra.5 Penso nos dias passados,6 lembro-me dos anos idos. De noite reflito no fundo do coração e, meditando, indaga meu espírito:7 Porventura Deus nos rejeitará para sempre? Não mais há de nos ser propício?8 Estancou-se sua misericórdia para o bom? Estará sua promessa desfeita para sempre?9 Deus se terá esquecido de ter piedade? Ou sua cólera anulou sua clemência?10 E concluo então: O que me faz sofrer é que a destra do Altíssimo não é mais a mesma...11 Das ações do Senhor eu me recordo, lembro-me de suas maravilhas de outrora.12 Reflito em todas vossas obras, e em vossos prodígios eu medito.13 Ó Deus, santo é o vosso proceder. Que deus há tão grande quanto o nosso Deus?14 Vós sois o Deus dos prodígios, vosso poder manifestastes entre os povos.15 Com o poder de vosso braço resgatastes vosso povo, os filhos de Jacó e de José.16 As águas vos viram, Senhor, as águas vos viram; elas tremeram e as vagas se puseram em movimento.17 Em torrentes de água as nuvens se tornaram, elas fizeram ouvir a sua voz, de todos os lados fuzilaram vossas flechas.18 Na procela ribombaram os vossos trovões, os relâmpagos iluminaram o globo; abalou-se com o choque e tremeu a terra toda.19 Vós vos abristes um caminho pelo mar, uma senda no meio das muitas águas, permanecendo invisíveis vossos passos.20 Como um rebanho conduzistes vosso povo, pelas mãos de Moisés e de Aarão.