1 Žalm Davidův k připomínání.2 Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.3 Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.4 Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.7 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.9 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.10 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.12 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.13 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;15 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.16 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.17 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,18 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.19 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.20 Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.21 A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.22 Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne. [ (Psalms 38:23) Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého. ]

1 Salmo de Davi. Para servir de lembrança. Senhor, em vossa cólera não me repreendais, em vosso furor não me castigueis,2 porque as vossas flechas me atingiram, e desceu sobre mim a vossa mão.3 Vossa cólera nada poupou em minha carne, por causa de meu pecado nada há de intacto nos meus ossos.4 Porque minhas culpas se elevaram acima de minha cabeça, como pesado fardo me oprimem em demasia.5 São fétidas e purulentas as chagas que a minha loucura me causou.6 Estou abatido, extremamente recurvado, todo o dia ando cheio de tristeza.7 Inteiramente inflamados os meus rins; não há parte sã em minha carne.8 Ao extremo enfraquecido e alquebrado, agitado o coração, lanço gritos lancinantes.9 Senhor, diante de vós estão todos os meus desejos, e meu gemido não vos é oculto.10 Palpita-me o coração, abandonam-me as forças, e me falta a própria luz dos olhos.11 Amigos e companheiros fogem de minha chaga, e meus parentes permanecem longe.12 Os que odeiam a minha vida, armam-me ciladas; os que me procuram perder, ameaçam-me de morte; não cessam de planejar traições.13 Eu, porém, sou como um surdo: não ouço; sou como um mudo que não abre os lábios.14 Fiz-me como um homem que não ouve, e que não tem na boca réplicas a dar.15 Porque é em vós, Senhor, que eu espero; vós me atendereis, Senhor, ó meu Deus.16 Eis meu desejo: Não se alegrem com minha perda; não se ensoberbeçam contra mim, quando meu pé resvala;17 pois estou prestes a cair, e minha dor é permanente.18 Sim, minha culpa eu a confesso, meu pecado me atormenta.19 Entretanto, são vigorosos e fortes os meus inimigos, e muitos os que me odeiam sem razão.20 Retribuem-me o mal pelo bem, hostilizam-me porque quero fazer o bem.21 Não me abandoneis, Senhor. Ó meu Deus, não fiqueis longe de mim.22 Depressa, vinde em meu auxílio, Senhor, minha salvação!