1 Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.2 Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.3 Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.4 Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:5 Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.6 I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. Sélah.7 Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.8 Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.9 Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.10 Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.11 Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.12 Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.13 Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?14 Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;15 A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.16 Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,17 Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.18 Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.19 Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.20 Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.21 To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.22 Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.23 Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.

1 Salmo de Asaf. Falou o Senhor Deus e convocou toda a terra, desde o levante até o poente.2 Do alto de Sião, ideal de beleza, Deus refulgiu:3 nosso Deus vem vindo e não se calará. Um fogo abrasador o precede; ao seu redor, furiosa tempestade.4 Do alto ele convoca os céus e a terra para julgar seu povo:5 Reuni os meus fiéis, que selaram comigo aliança pelo sacrifício.6 E os céus proclamam sua justiça, porque é o próprio Deus quem vai julgar.7 Escutai, ó meu povo, que eu vou falar: Israel, vou testemunhar contra ti. Deus, o teu Deus, sou eu.8 Não te repreendo pelos teus sacrifícios, pois teus holocaustos estão sempre diante de mim.9 Não preciso do novilho do teu estábulo, nem dos cabritos de teus apriscos,10 pois minhas são todas as feras das matas; há milhares de animais nos meus montes.11 Conheço todos os pássaros do céu, e tudo o que se move nos campos.12 Se tivesse fome, não precisava dizer-te, porque minha é a terra e tudo o que ela contém.13 Porventura preciso comer carne de touros, ou beber sangue de cabrito?...14 Oferece, antes, a Deus um sacrifício de louvor e cumpre teus votos para com o Altíssimo.15 Invoca-me nos dias de tribulação, e eu te livrarei e me darás glória.16 Ao pecador, porém, Deus diz: Por que recitas os meus mandamentos, e tens na boca as palavras da minha aliança?17 Tu que aborreces meus ensinamentos e rejeitas minhas palavras?18 Se vês um ladrão, te ajuntas a ele, e com adúlteros te associas.19 Dás plena licença à tua boca para o mal e tua língua trama fraudes.20 Tu te assentas para falar contra teu irmão, cobres de calúnias o filho de tua própria mãe.21 Eis o que fazes, e eu hei de me calar? Pensas que eu sou igual a ti? Não, mas vou te repreender e te lançar em rosto os teus pecados.22 Compreendei bem isto, vós que vos esqueceis de Deus: não suceda que eu vos arrebate e não haja quem vos salve.23 Honra-me quem oferece um sacrifício de louvor; ao que procede retamente, a este eu mostrarei a salvação de Deus.