1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]

1 Ao mestre de canto. Com instrumentos de corda. Hino de Davi. Prestai ouvidos, ó Deus, à minha oração, não vos furteis à minha súplica;2 Escutai-me e atendei-me. Na minha angústia agito-me num vaivém, perturbo-me3 à voz do inimigo, sob os gritos do pecador. Eles lançam o mal contra mim, e me perseguem com furor.4 Palpita-me no peito o coração, invade-me um pavor de morte.5 Apoderam-se de mim o terror e o medo, e o pavor me assalta.6 Digo-me, então: tivesse eu asas como a pomba, voaria para um lugar de repouso;7 ir-me-ia bem longe morar no deserto.8 Apressar-me-ia em buscar um abrigo contra o vendaval e a tempestade.9 Destruí-os, Senhor, confundi-lhes as línguas, porque só vejo violência e discórdia na cidade.10 Dia e noite percorrem suas muralhas, no seu interior só há injustiça e opressão.11 Grassa a astúcia no seu meio, a iniqüidade e a fraude não deixam suas praças.12 Se o ultraje viesse de um inimigo, eu o teria suportado; se a agressão partisse de quem me odeia, dele me esconderia.13 Mas eras tu, meu companheiro, meu íntimo amigo,14 com quem me entretinha em doces colóquios; com quem, por entre a multidão, íamos à casa de Deus.15 Que a morte os colha de improviso, que eles desçam vivos à mansão dos mortos. Porque entre eles, em suas moradas, só há perversidade.16 Eu, porém, bradarei a Deus, e o Senhor me livrará.17 Pela tarde, de manhã e ao meio-dia lamentarei e gemerei; e ele ouvirá minha voz.18 Dar-me-á a paz, livrando minha alma dos que me acossam, pois numerosos são meus inimigos.19 O Senhor me ouvirá e os humilhará, ele que reina eternamente, porque não se emendem nem temem a Deus.20 Cada um deles levanta a mão contra seus amigos. Todos violam suas alianças.21 De semblante mais brando do que o creme, trazem, contudo, no coração a hostilidade; suas palavras são mais untuosas do que o óleo, porém, na verdade, espadas afiadas.22 Depõe no Senhor os teus cuidados, porque ele será teu sustentáculo; não permitirá jamais que vacile o justo.23 E vós, ó meu Deus, vós os precipitareis no fundo do abismo da morte. Os homens sanguinários e ardilosos não alcançarão a metade de seus dias! Quanto a mim, é em vós, Senhor, que ponho minha esperança.