1 Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.2 Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.3 Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.4 Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.5 Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.6 Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.7 Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.8 Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.9 Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.10 Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.11 Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.12 I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?13 Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?14 Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.15 Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?16 Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.17 Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.18 Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně. [ (Psalms 88:19) Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě. ]

1 Cântico. Salmo dos filhos de Coré. Ao mestre de canto. Em melodia triste. Poema de Hemã, ezraíta. Senhor, meu Deus, de dia clamo a vós, e de noite vos dirijo o meu lamento.2 Chegue até vós a minha prece, inclinai vossos ouvidos à minha súplica.3 Minha alma está saturada de males, e próxima da região dos mortos a minha vida.4 Já sou contado entre os que descem à tumba, tal qual um homem inválido e sem forças.5 Meu leito se encontra entre os cadáveres, como o dos mortos que jazem no sepulcro, dos quais vós já não vos lembrais, e não vos causam mais cuidados.6 Vós me lançastes em profunda fossa, nas trevas de um abismo.7 Sobre mim pesa a vossa indignação, vós me oprimis com o peso das vossas ondas.8 Afastastes de mim os meus amigos, objeto de horror me tornastes para eles; estou aprisionado sem poder sair,9 meus olhos se consomem de aflição. Todos os dias eu clamo para vós, Senhor; estendo para vós as minhas mãos.10 Será que fareis milagres pelos mortos? Ressurgirão eles para vos louvar?11 Acaso vossa bondade é exaltada no sepulcro, ou vossa fidelidade na região dos mortos?12 Serão nas trevas manifestadas as vossas maravilhas, e vossa bondade na terra do esquecimento?13 Eu, porém, Senhor, vos rogo, desde a aurora a vós se eleva a minha prece.14 Por que, Senhor, repelis a minha alma? Por que me ocultais a vossa face?15 Sou miserável e desde jovem agonizo, o peso de vossos castigos me abateu.16 Sobre mim tombaram vossas iras, vossos temores me aniquilaram.17 Circundam-me como vagas que se renovam sempre, e todas, juntas, me assaltam.18 Afastastes de mim amigo e companheiro; só as trevas me fazem companhia...