1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

1 É em vós, Senhor, que procuro meu refúgio; que minha esperança não seja para sempre confundida.2 Por vossa justiça, livrai-me, libertai-me; inclinai para mim vossos ouvidos e salvai-me.3 Sede-me uma rocha protetora, uma cidadela forte para me abrigar: e vós me salvareis, porque sois meu rochedo e minha fortaleza.4 Meu Deus, livrai-me da mãos do iníquo, das garras do inimigo e do opressor,5 porque vós sois, ó meu Deus, minha esperança. Senhor, desde a juventude vós sois minha confiança.6 Em vós eu me apoiei desde que nasci, desde o seio materno sois meu protetor; em vós eu sempre esperei.7 Tornei-me para a turba um objeto de admiração, mas vós tendes sido meu poderoso apoio.8 Minha boca andava cheia de vossos louvores, cantando continuamente vossa glória.9 Na minha velhice não me rejeiteis, ao declinar de minhas forças não me abandoneis.10 Porque falam de mim meus inimigos e os que me observam conspiram contra mim,11 dizendo: Deus o abandonou; persegui-o e prendei-o, porque não há ninguém para o livrá-lo.12 Ó Deus, não vos afasteis de mim. Meu Deus, apressai-vos em me socorrer.13 Sejam confundidos e pereçam os que atentam contra minha vida, sejam cobertos de vergonha e confusão os que procuram minha desgraça.14 Eu, porém, hei de esperar sempre, e, dia após dia, vos louvarei mais.15 Minha boca proclamará vossa justiça e vossos auxílios de todos os dias, sem poder enumerá-los todos.16 Os portentos de Deus eu narrarei, só a vossa justiça hei de proclamar, Senhor.17 Vós me tendes instruído, ó Deus, desde minha juventude, e até hoje publico as vossas maravilhas.18 Na velhice e até os cabelos brancos, ó Deus, não me abandoneis, a fim de que eu anuncie à geração presente a força de vosso braço, e vosso poder à geração vindoura,19 e vossa justiça, ó Deus, que se eleva à altura dos céus, pela qual vós fizestes coisas grandiosas. Senhor, quem vos é comparável?20 Vós me fizestes passar por numerosas e amargas tribulações para, de novo, me fazer viver e dos abismos da terra novamente me tirar.21 Aumentai minha grandeza, e de novo consolai-me.22 Celebrarei então vossa fidelidade nas cordas da lira, eu vos cantarei na harpa, ó Santo de Israel.23 Meus lábios e minha alma que resgatastes exultarão de alegria quando eu cantar a vossa glória.24 E, dia após dia, também minha língua exaltará vossa justiça, porque ficaram cobertos de vergonha e confusão aqueles que buscavam minha perdição.