1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.

1 Hino de Asaf. Por que, Senhor, persistis em nos rejeitar? Por que se inflama vossa ira contra as ovelhas de vosso rebanho?2 Recordai-vos de vosso povo que elegestes outrora, da tribo que resgatastes para vossa possessão, da montanha de Sião onde fizestes vossa morada.3 Dirigi vossos passos a estes lugares definitivamente devastados; o inimigo tudo destruiu no santuário.4 Os adversários rugiam no local de vossas assembléias, como troféus hastearam suas bandeiras.5 Pareciam homens a vibrar o machado na floresta espessa.6 Rebentaram os portais do templo com malhos e martelos,7 atearam fogo ao vosso santuário, profanaram, arrasaram a morada do vosso nome.8 Disseram em seus corações: Destruamo-los todos juntos; incendiai todos os lugares santos da terra.9 Não vemos mais nossos emblemas, já não há nenhum profeta e ninguém entre nós que saiba até quando...10 Ó Deus, até quando nos insultará o inimigo? O adversário blasfemará vosso nome para sempre?11 Por que retirais a vossa mão? Por que guardais vossa destra em vosso seio?12 Entretanto, Deus é meu rei desde os tempos antigos, ele que opera a salvação por toda a terra.13 Vosso poder abriu o mar, esmagastes nas águas as cabeças de dragões.14 Quebrastes as cabeças do Leviatã, e as destes como pasto aos monstros do mar.15 Fizestes jorrar fontes e torrentes, secastes rios caudalosos.16 Vosso é o dia, a noite vos pertence: vós criastes a lua e o sol,17 Vós marcastes à terra seus confins, estabelecestes o inverno e o verão.18 Lembrai-vos: o inimigo vos insultou, Senhor, e um povo insensato ultrajou o vosso nome.19 Não abandoneis ao abutre a vida de vossa pomba, não esqueçais para sempre a vida de vossos pobres.20 Olhai para a vossa aliança, porque todos os recantos da terra são antros de violência.21 Que os oprimidos não voltem confundidos, que o pobre e o indigente possam louvar o vosso nome.22 Levantai-vos, ó Deus, defendei a vossa causa. Lembrai-vos das blasfêmias que continuamente vos dirige o insensato.23 Não olvideis os insultos de vossos adversários, e o tumulto crescente dos que se insurgem contra vós.