1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

1 Ao mestre de canto. Salmo de Davi. Ó Deus de meu louvor, não fiqueis insensível,2 porque contra mim se abriu boca ímpia e pérfida.3 Falaram-me com palavras mentirosas, com discursos odiosos me envolveram; e sem motivo me atacaram.4 Em resposta ao meu afeto me acusaram. Eu, porém, orava.5 Pagaram-me o bem com o mal, e o amor com o ódio.6 Suscitai contra ele um ímpio, levante-se à sua direita um acusador.7 Quando o julgarem, saia condenado, e sem efeito o seu recurso.8 Sejam abreviados os seus dias, tome outro o seu encargo.9 Fiquem órfãos os seus filhos, e viúva a sua esposa.10 Andem errantes e mendigos os seus filhos, expulsos de suas casas devastadas.11 Arrebate o credor todos os seus bens, estrangeiros pilhem o fruto de seu trabalho.12 Ninguém lhes tenha misericórdia, nem haja quem se condoa de seus órfãos.13 Exterminada seja a sua descendência, extinga-se o seu nome desde a segunda geração.14 Conserve o Senhor a lembrança da culpa de seus pais, jamais se apague o pecado de sua mãe.15 Deus os tenha sempre presentes na memória, e risque-se da terra a sua lembrança,16 porque jamais pensou em ter misericórdia, mas perseguiu o pobre e desvalido e teve ódio mortal ao homem de coração abatido.17 Amou a maldição: que ela caia sobre ele! Recusou a bênção: que ela o abandone!18 Seja coberto de maldição como de um manto, que ela penetre em suas entranhas como água e se infiltre em seus ossos como óleo.19 Seja-lhe como a veste que o cobre, como um cinto que o cinja para sempre.20 Esta, a paga do Senhor àqueles que me acusam e que só dizem mal de mim.21 Mas vós, Senhor Deus, tratai-me segundo a honra de vosso nome. Salvai-me em nome de vossa benigna misericórdia,22 porque sou pobre e miserável; trago, dentro de mim, um coração ferido.23 Vou-me extinguindo como a sombra da tarde que declina, sou levado para longe como o gafanhoto.24 Vacilam-me os joelhos à força de jejuar, e meu corpo se definha de magreza.25 Fizeram-me objeto de escárnio, abanam a cabeça ao me ver.26 Ajudai-me, Senhor, meu Deus. Salvai-me segundo a vossa misericórdia.27 Que reconheçam aqui a vossa mão, e saibam que fostes vós que assim fizestes.28 Enquanto amaldiçoam, abençoai-me. Sejam confundidos os que se insurgem contra mim, e que vosso servo seja cumulado de alegria.29 Cubram-se de ignomínia meus detratores, e envolvam-se de vergonha como de um manto.30 Celebrarei altamente o Senhor, e o louvarei em meio à multidão,31 porque ele se pôs à direita do pobre, para o salvar dos que o condenam.