1 Til sangmesteren; en salme av David.

2 Herre! Kongen gleder sig over din makt, og hvor høit han fryder sig ved din frelse!

3 Hvad hans hjerte ønsket, har du gitt ham, og hvad hans leber bad om, har du ikke nektet ham. Sela.

4 For du kom ham i møte med velsignelse og lykke, du satte en krone av gull på hans hode.

5 Han bad dig om liv; du gav ham det, et langt liv evindelig og alltid.

6 Stor er hans ære ved din frelse; høihet og herlighet legger du på ham.

7 For du setter ham til velsignelse evindelig, du fryder ham med glede for ditt åsyn.

8 For kongen setter sin lit til Herren, og ved den Høiestes miskunnhet skal han ikke rokkes.

9 Din hånd skal finne alle dine fiender, din høire hånd skal finne dine avindsmenn.

10 Du skal gjøre dem som en ildovn når du viser ditt åsyn; Herren skal opsluke dem i sin vrede, og ild skal fortære dem.

11 Deres frukt skal du utslette av jorden, og deres avkom blandt menneskenes barn.

12 For de har grundet på ondt mot dig, de har uttenkt onde råd; de skal ikke makte noget.

13 For du skal få dem til å vende ryggen; med dine buestrenger sikter du mot deres åsyn.

14 Reis dig, Herre, i din kraft! Vi vil lovsynge og prise ditt storverk.

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

2 Hospodine, v síle tvé raduje se král, a v spasení tvém veselí se přenáramně.

3 Žádost srdce jeho dal jsi jemu, a prosbě rtů jeho neodepřel jsi. Sélah.

4 Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním, vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata.

5 Života požádal od tebe, a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků.

6 Veliká jest sláva jeho v spasení tvém, důstojností a krásou přioděl jsi jej.

7 Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky, rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého.

8 A poněvadž král doufá v Hospodina, a v milosrdenství Nejvyššího, nepohneť se.

9 Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své, dosáhne pravice tvá těch, kteříž tě nenávidí.

10 Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého; Hospodin v prchlivosti své sehltí je, a oheň sžíře je.

11 Plémě jejich z země vyhladíš, a símě jejich z synů lidských,

12 Nebo jsou proti tobě ukládali zlost, myslili na nešlechetnost, ač ji dovesti nemohli.

13 Protož je vystavíš za cíl, na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich. [ (Psalms 21:14) Zjeviž se, ó Hospodine, v síle své, a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou. ]