1 Til sangmesteren; efter "Liljer"*; av Korahs barn; en læresalme, en sang om kjærlighet. / {* kanskje melodien.}
2 Mitt hjerte strømmer over med liflig tale; jeg sier: Min sang er om en konge; min tunge er en hurtigskrivers griffel.
3 Du er den fagreste blandt menneskenes barn, livsalighet er utgytt på dine leber; derfor har Gud velsignet dig evindelig.
4 Omgjord din lend med ditt sverd, du veldige, med din høihet og din herlighet!
5 Og i din herlighet fare du seierrik frem for sannhets og rettferdig saktmodighets skyld! Og din høire hånd skal lære dig forferdelige storverk.
6 Dine piler er hvesset - folkeferd faller under dig - de trenger inn i hjertet på kongens fiender.
7 Din trone, Gud, står fast evindelig og alltid; rettvishets kongestav er ditt rikes kongestav.
8 Du elsker rettferd og hater ugudelighet; derfor har Gud, din Gud, salvet dig med gledens olje fremfor dine medbrødre.
9 Av myrra og aloë og kassia dufter alle dine klær; fra elfenbens-slott fryder dig strengelek.
10 Kongedøtre er iblandt dine utvalgte; dronningen står ved din høire hånd i gull fra Ofir.
11 Hør, datter, og gi akt og bøi ditt øre, og glem ditt folk og din fars hus,
12 og la kongen ha sin lyst i din skjønnhet! For han er din herre, og du skal falle ned for ham.
13 Og Tyrus' datter skal søke din yndest med gaver - de rike blandt folket.
14 Såre herlig er kongedatteren der inne; hennes klædning er gjennemvirket med gull.
15 I stukne klær ledes hun frem til kongen; jomfruer, hennes venninner, følger henne; de føres inn til dig.
16 De ledes frem med fryd og jubel, de går inn i kongens slott.
17 I dine fedres sted skal dine sønner trede; du skal sette dem til fyrster på den hele jord.
18 Jeg vil prise ditt navn iblandt alle slekter; derfor skal folkene love dig evindelig og alltid.
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce.
2 Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.
3 Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.
4 Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.
5 A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.
6 Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.
7 Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.
8 Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.
9 Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.
10 Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.
11 Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.
12 I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.
13 Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.
14 Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.
15 V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.
16 Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.
17 Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi. [ (Psalms 45:18) V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků. ]