1 Til sangmesteren, på strengelek; av David.

2 Hør, Gud, mitt klagerop, merk på min bønn!

3 Fra jordens ende roper jeg til dig, mens mitt hjerte vansmekter; før mig på en klippe, som ellers blir mig for høi!

4 For du har vært min tilflukt, et sterkt tårn imot fienden.

5 La mig bo i ditt telt i all evighet, la mig finne ly i dine vingers skjul! Sela.

6 For du, Gud, har hørt på mine løfter, du har gitt mig arv med dem som frykter ditt navn.

7 Du vil legge dager til kongens dager, hans år skal være som slekt efter slekt,

8 han skal trone evindelig for Guds åsyn; sett miskunnhet og trofasthet til å bevare ham!

9 Så vil jeg lovsynge ditt navn til evig tid, forat jeg kan innfri mine løfter dag efter dag.

1 Přednímu z kantorů na neginot, Davidův.

2 Slyš, ó Bože, volání mé, pozoruj modlitby mé.

3 Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám, na skálu nade mne vyšší uvediž mne.

4 Nebo jsi býval mé útočiště, a pevná věže před tváří nepřítele.

5 Buduť bydliti v stánku tvém na věky, schráním se v skrýši křídel tvých. Sélah.

6 Ty jsi zajisté, Bože, vyslyšel žádosti mé, dal jsi dědictví bojícím se jména tvého.

7 Ke dnům krále více dnů přidej, ať jsou léta jeho od národu do pronárodu,

8 Ať bydlí na věky před tváří Boží; milosrdenství a pravdu nastroj, ať ho ostříhají. [ (Psalms 61:9) A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky, a sliby své plniti budu den po dni. ]