1 Til sangmesteren, efter Gittit*; av Asaf. / {* SLM 8, 1.}

2 Juble for Gud, vår styrke, rop med glede for Jakobs Gud!

3 Stem i sang og la pauken lyde, den liflige citar tillikemed harpen!

4 Støt i basun i måneden*, ved fullmånen, på vår høitids dag! / {* 2MO 12, 2 fg.}

5 For det er en lov for Israel, en rett for Jakobs Gud.

6 Han satte det til et vidnesbyrd i Josef da han* drog ut gjennem Egyptens land. - Jeg hørte en røst som jeg ikke kjente:** / {* d.e. Josef.} / {** 5MO 4, 33 fg. 5, 22 fg.}

7 Jeg fridde hans skulder fra byrden, hans hender slapp fri fra bærekurven.

8 I nøden ropte du, og jeg fridde dig ut; jeg svarte dig, skjult i tordenskyen, jeg prøvde dig ved Meriba-vannene. Sela.

9 Hør, mitt folk, og jeg vil vidne for dig! Israel, o, at du vilde høre mig:

10 Det skal ikke være nogen fremmed gud hos dig, og du skal ikke tilbede utlendingens gud.

11 Jeg er Herren din Gud, som førte dig op av Egyptens land; lukk din munn vidt op, at jeg kan fylle den!

12 Men mitt folk hørte ikke min røst, og Israel vilde ikke lyde mig.

13 Så lot jeg dem fare i sitt hjertes hårdhet, forat de skulde vandre i sine egne onde råd.

14 O, at mitt folk vilde høre mig, og at Israel vilde vandre på mine veier!

15 Om en liten stund vilde jeg da ydmyke deres fiender og vende min hånd imot deres motstandere.

16 De som hater Herren, skulde smigre for dem, og deres tid skulde vare evindelig.

17 Og han skulde fø dem med den beste hvete, og jeg skulde mette dig med honning fra klippen.

1 Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi.

2 Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

3 Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

4 Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

5 Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

6 Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

7 Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

8 V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. Sélah.

9 Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

10 A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

11 Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

12 Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

13 A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

14 Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

15 Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

16 A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky. [ (Psalms 81:17) A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je. ]