1 Av David. La ikke din vrede optendes over de onde, bli ikke harm over dem som gjør urett!

2 For som gresset blir de hastig avskåret, og som grønne urter visner de bort.

3 Sett din lit til Herren og gjør godt, bo i landet og legg vinn på trofasthet!

4 Og gled dig i Herren! Så skal han gi dig hvad ditt hjerte attrår.

5 Sett din vei i Herrens hånd og stol på ham! Han skal gjøre det;

6 han skal la din rettferdighet gå frem som lyset og din rett som middagens lys.

7 Vær stille for Herren og vent på ham! La ikke din vrede optendes over den som har lykke på sin vei, over den mann som uttenker onde råd.

8 Lat av fra vrede og la harme fare, la ikke din vrede optendes! Det fører bare til det som ondt er.

9 For de onde skal utryddes, men de som bier efter Herren, skal arve landet.

10 Og om en liten stund, så er den ugudelige ikke mere, og akter du på hans sted, så er han borte.

11 Men de saktmodige skal arve landet og glede sig ved megen fred.

12 Den ugudelige optenker ondt imot den rettferdige og skjærer tenner imot ham.

13 Herren ler av ham; for han ser at hans dag kommer.

14 De ugudelige drar sverdet og spenner sin bue for å felle den elendige og fattige og slå dem ihjel som vandrer opriktig.

15 Deres sverd skal komme i deres eget hjerte, og deres buer skal sønderbrytes.

16 Bedre er det lille som den rettferdige har, enn mange ugudeliges rikdom.

17 For de ugudeliges armer skal sønderbrytes, men Herren støtter de rettferdige.

18 Herren kjenner de ulasteliges dager, og deres arv skal bli til evig tid.

19 De skal ikke bli til skamme i den onde tid, og i hungerens dager skal de mettes.

20 For de ugudelige skal gå til grunne og Herrens fiender som engenes blomsterskrud; de skal forsvinne, som røk skal de forsvinne.

21 Den ugudelige låner og betaler ikke, men den rettferdige forbarmer sig og gir.

22 For de han* velsigner, skal arve landet, men de han forbanner, skal utryddes. / {* Gud.}

23 Herren gjør en manns gang fast, og han har velbehag i hans vei.

24 Når han snubler, faller han ikke til jorden; for Herren støtter hans hånd.

25 Jeg har vært ung og er blitt gammel, men ikke har jeg sett den rettferdige forlatt eller hans avkom søke efter brød.

26 Den hele dag forbarmer han sig og låner ut, og hans avkom blir velsignet.

27 Vik fra ondt og gjør godt! Så skal du bli boende* til evig tid. / {* SLM 37, 3.}

28 For Herren elsker rett og forlater ikke sine fromme; til evig tid blir de bevart. Men de ugudeliges avkom utryddes.

29 De rettferdige skal arve landet og bo i det evindelig.

30 Den rettferdiges munn taler visdom, og hans tunge sier hvad rett er.

31 Hans Guds lov er i hans hjerte, hans trin vakler ikke.

32 Den ugudelige lurer på den rettferdige og søker å drepe ham;

33 Herren overlater ham ikke i hans hånd, og fordømmer ham ikke når han blir dømt.

34 Bi på Herren og ta vare på hans vei! Så skal han ophøie dig til å arve landet; du skal se på at de ugudelige utryddes.

35 Jeg så en ugudelig som var veldig og utbredte sig som et grønt tre som ikke er flyttet;

36 men han forsvant, og se, han var ikke mere, og jeg søkte efter ham, men han fantes ikke.

37 Akt på den ulastelige og se på den opriktige! for fredens mann har en fremtid;

38 men overtrederne skal tilintetgjøres alle sammen, de ugudeliges fremtid skal avskjæres.

39 Og de rettferdiges frelse kommer fra Herren, deres sterke vern i nødens tid.

40 Og Herren hjelper dem og utfrir dem, han utfrir dem fra de ugudelige og frelser dem, fordi de har tatt sin tilflukt til ham.

1 Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.

2 Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.

3 Doufej v Hospodina, a

4 Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.

5 Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.

6 A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.

7 Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.

8 Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.

9 Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.

10 Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.

11 Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.

12 Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,

13 Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.

14 Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;

15 Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.

16 Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.

17 Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.

18 Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.

19 Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;

20 Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.

21 Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.

22 Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.

23 Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.

24 Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.

25 Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.

26 Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.

27 Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.

28 Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.

29 Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.

30 Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.

31 Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.

32 Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;

33 Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.

34 Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.

35 Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.

36 Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.

37 Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,

38 Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.

39 Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.

40 Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.