1 En salme av David. Herren er min hyrde, mig fattes intet.

2 Han lar mig ligge i grønne enger, han leder mig til hvilens vann.

3 Han vederkveger min sjel, han fører mig på rettferdighets stier for sitt navns skyld.

4 Om jeg enn skulde vandre i dødsskyggens dal, frykter jeg ikke for ondt; for du er med mig, din kjepp og din stav de trøster mig.

5 Du dekker bord for mig like for mine fienders øine, du salver mitt hode med olje; mitt beger flyter over.

6 Bare godt og miskunnhet skal efterjage mig alle mitt livs dager, og jeg skal bo i Herrens hus gjennem lange tider.

1 Žalm Davidův. Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku.

2 Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.

3 Duši mou očerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.

4 Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.

5 Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.

6 Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.