1 Til dig, Herre, setter jeg min lit; la mig aldri i evighet bli til skamme!

2 Utfri mig og redd mig ved din rettferdighet! Bøi ditt øre til mig og frels mig!

3 Vær mig en klippe til bolig, dit jeg alltid kan gå, du som har fastsatt frelse for mig! For du er min klippe og min festning.

4 Min Gud, utfri mig av den ugudeliges hånd, av den urettferdiges og undertrykkerens vold!

5 For du er mitt håp, Herre, Herre min tillit fra min ungdom av.

6 Til dig har jeg støttet mig fra mors liv av; du er den som drog mig ut av min mors skjød; om dig vil jeg alltid synge min lovsang.

7 Som et under har jeg vært for mange, men du er min sterke tilflukt.

8 Min munn er full av din pris, hele dagen av din herlighet.

9 Forkast mig ikke i alderdommens tid, forlat mig ikke når min kraft forgår!

10 For mine fiender har sagt om mig, de som tar vare på mitt liv, rådslår tilsammen

11 og sier: Gud har forlatt ham; forfølg og grip ham, for det er ingen som redder!

12 Gud, vær ikke langt borte fra mig! Min Gud, skynd dig å hjelpe mig!

13 La dem som står mig efter livet, bli til skamme og gå til grunne! La dem som søker min ulykke, bli klædd i skam og spott!

14 Og jeg vil alltid håpe, og til all din pris vil jeg legge ny pris.

15 Min munn skal fortelle om din rettferdighet, hele dagen om din frelse; for jeg vet ikke tall derpå.

16 Jeg vil fremføre Herrens, Israels Guds veldige gjerninger, jeg vil prise din rettferdighet, din alene.

17 Gud, du har lært mig det fra min ungdom av, og inntil nu kunngjør jeg dine undergjerninger.

18 Forlat mig da heller ikke inntil alderdommen og de grå hår, Gud, inntil jeg får kunngjort din arm for efterslekten, din kraft for hver den som skal komme.

19 Og din rettferdighet, Gud, når til det høie; du som har gjort store ting, Gud, hvem er som du?

20 Du som har latt oss se mange trengsler og ulykker, du vil igjen gjøre oss levende og igjen dra oss op av jordens avgrunner.

21 Du vil øke min storhet og vende om og trøste mig.

22 Så vil jeg også prise dig med harpespill, din trofasthet, min Gud! Jeg vil lovsynge dig til citar, du Israels Hellige!

23 Mine leber skal juble, for jeg vil lovsynge dig, og min sjel, som du har forløst.

24 Min tunge skal også hele dagen tale om din rettferdighet; for de er blitt til spott, de er blitt til skamme, de som søker min ulykke.

1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.

2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.

3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.

5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.

15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.

16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.

17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.

18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.

22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.

23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.

24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.