1 Til sangmesteren; av David; en salme, en sang.

2 Gud reiser sig, hans fiender spredes, og de som hater ham, flyr for hans åsyn.

3 Likesom røk drives bort, så driver du dem bort; likesom voks smelter for ild, forgår de ugudelige for Guds åsyn.

4 Og de rettferdige gleder sig, de jubler for Guds åsyn og fryder sig med glede.

5 Syng for Gud, lovsyng hans navn, gjør vei for ham som farer frem på de øde marker, Herren er hans navn, og juble for hans åsyn!

6 Farløses far og enkers dommer er Gud i sin hellige bolig.

7 Gud gir de enslige hus, fører fanger ut til lykke; bare de gjenstridige bor i et tørt land.

8 Gud, da du drog ut foran ditt folk, da du skred frem gjennem ørkenen, sela,

9 da bevet jorden, og himlene dryppet for Guds åsyn, Sinai der borte, for Guds, Israels Guds åsyn.

10 Et rikelig regn spredte du, Gud; din arv, den utmattede, styrket du.

11 Ditt folk bosatte sig i landet*; du laget det ved din godhet i stand for den elendige, Gud! / {* Kana'an.}

12 Herren gir seierssang; stor er skaren av kvinner med gledesbudskap.

13 Hærenes konger flyr, de flyr, og hun som sitter hjemme, deler bytte.

14 Når I hviler mellem kveene, er det som en dues vinger, som er dekket med sølv, og hvis vingefjær har gullets grønnlige glans*. / {* d.e. når I nyter fredens ro, da er eders lodd strålende og herlig.}

15 Når den Allmektige spreder konger der*, da sner det på Salmon**. / {* i Kana'an.} / {** d.e. da blir det mørke lyst, likesom når det mørke fjell, Salmon, blir hvitt av sne, d.s.s. da omskapes ulykke til lykke.}

16 Et Guds fjell* er Basans fjell, et fjell med mange tinder er Basans fjell**. / {* d.e. et stort, mektig, høit fjell.} / {** d.e. verdensrikene, som Basans fjell er et billede på, er såre mektige.}

17 Hvorfor ser I skjevt, I fjell med de mange tinder, til det fjell som Gud finner behag i å bo på? Herren skal også bo der evindelig.

18 Guds vogner er to ganger ti tusen, tusen og atter tusen; Herren er iblandt dem, Sinai er i helligdommen*. / {* likesom på Sinai, da loven blev gitt, er Herren i helligdommen, d.e. på Sion, omgitt av himmelske hærskarer.}

19 Du fór op i det høie, bortførte fanger, tok gaver blandt menneskene, også blandt de gjenstridige, for å bo der, Herre Gud!

20 Lovet være Herren dag efter dag! Legger man byrde på oss, så er Gud vår frelser. Sela.

21 Gud er oss en Gud til frelse, og hos Herren, Israels Gud, er det utganger fra døden.

22 Ja, Gud knuser sine fienders hode, den hårrike isse på ham som vandrer i sin syndeskyld.

23 Herren sier: Fra Basan vil jeg hente tilbake, jeg vil hente tilbake fra havets dyp,

24 forat din fot må stampe i blod, dine hunders tunge få sin del av fiendene.

25 De ser dine seierstog, Gud, min Guds, min konges, seierstog inn i helligdommen.

26 Foran går sangere, bakefter harpespillere midt imellem jomfruer som slår på pauke.

27 Lov Gud i forsamlingene, lov Herren, I som er av Israels kilde!

28 Der er Benjamin, den yngste, som hersker over dem*, Judas fyrster med sin skare, Sebulons fyrster, Naftalis fyrster. / {* fiendene.}

29 Din Gud har tildelt dig styrke; styrk, Gud, det du har gjort for oss!

30 For ditt tempel i Jerusalems skyld* skal konger komme til dig med gaver. / {* d.e. for de gjerningers skyld som utgår fra dig som bor i templet.}

31 Skjell på dyret i sivet*, på stuteflokken med folke-kalvene**, som kaster sig ned for dig med sølvstykker! Han spreder folkene som har lyst til strid. / {* d.e. Egypten.} / {** d.e. de hedenske konger med sine folk.}

32 Veldige menn skal komme fra Egypten, Etiopia skal i hast utrekke sine hender til Gud.

33 I jordens riker, syng for Gud, lovsyng Herren, sela,

34 ham som farer frem i himlenes himler, de eldgamle! Se, han lar sin røst høre, en mektig røst.

35 Gi Gud makt! Over Israel er hans høihet, og hans makt i skyene.

36 Forferdelig er du, Gud, fra dine helligdommer; Israels Gud, han gir folket makt og styrke. Lovet være Gud!

1 Přednímu z kantorů, Davidův žalm k zpívání.

2 Povstane Bůh, a rozprchnou se nepřátelé jeho, a utekou od tváři jeho ti, kteříž ho mají v nenávisti.

3 Jakož rozehnán bývá dým, tak je rozženeš; jakož se rozplývá vosk před ohněm, tak bezbožní zahynou před tváří Boží.

4 Spravedliví pak veselíce se, poskakovati budou před Bohem, a plésati budou radostí.

5 Prozpěvujte Bohu, žalmy zpívejte jménu jeho, vyrovnejte cestu tomu, kterýž se vznáší na oblacích. Hospodin jest jméno jeho, plésejtež před ním.

6 Otec jest sirotků a ochránce vdov, Bůh v příbytku svatém svém.

7 Bůh samotné rozmnožuje v domy, vyvodí vězně z okovů, zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé.

8 Bože, když jsi předcházel lid svůj, když jsi kráčel po poušti, Sélah,

9 Země se třásla, též i nebesa rozplývala se před tváří Boží, i ta hora Sinai před přítomností Boží, Boha Izraelského.

10 Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi, Bože, dědictví své, a když zemdlívalo, ty jsi je zase očerstvoval.

11 Zástupové tvoji přebývají v něm, kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého, ó Bože.

12 Pán dal slovo své, i těch, kteréž potěšeně zvěstovaly, zástup veliký, řkoucích:

13 Králové s vojsky utíkali, utíkali, a doma hlídající dělily kořisti.

14 Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili, však jste jako holubice, mající křídla postříbřená, a brky z ryzího zlata.

15 Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi, zbělíš jako sníh na hoře Salmon.

16 Hoře veliké, hoře v Bázan, hoře pahrbkovaté, hoře v Bázan.

17 Pročež vyskakujete, hory pahrbkovaté? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati,jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude.

18 Vozů Božích jest dvadceti tisíců, mnoho tisíců andělů, Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá.

19 Vstoupil jsi na výsost, jaté jsi vedl vězně, vzal jsi dary pro lidi. I nejzpurnější k přebývání s námi, Hospodine Bože, přivozuješ.

20 Požehnaný Pán, každého dne nás osýpá dary svými, Bůh silný spasení našeho. Sélah.

21 Onť jest Bůh silný náš, Bůh silný k hojnému spasení. Hospodin Pán z smrti vyvodí.

22 Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.

23 Řekltě Pán: Zaseť vyvedu své, jako z Bázan, zase vyvedu z hlubokosti mořské.

24 A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi, i jazyk psů tvých krví nepřátelskou.

25 Spatřili slavné jití tvé, Bože, jití silného Boha mého a krále mého v svatyni.

26 Napřed šli zpěváci, z zadu hrající na nástroje hudebné, u prostřed pak děvečky bubnující.

27 V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu, kteříž jste z národu Izraelského.

28 Tu ať jest Beniamin maličký, kterýž je opanoval, tu knížata z Judy a houfové jejich, knížata z Zabulona, i knížata z Neftalíma.

29 Obdařil tě Bůh tvůj silou. Potvrdiž, Bože, což jsi mezi námi vzdělal,

30 Z chrámu svého nad Jeruzalémem, do něhož tobě přinášeti budou králové dary.

31 Zahub zástup kopidlníků, sebrání mocných vůdců i lidu bujného, pyšně vykračující s kusy stříbra; rozptyl lidi žádostivé válek.

32 Přijdouť nejvzácnější z Egypta, Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu.

33 Království země zpívejte Bohu, žalmy zpívejte Pánu, Sélah,

34 Tomu, kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních; aj, vydává hlas svůj, hlas přemocný.

35 Dejte čest síly Bohu, jehož důstojnost nad Izraelem, a velikomocnost jeho na oblacích. [ (Psalms 68:36) Přehrozný jsi, ó Bože, z svatých příbytků svých. Bůh silný Izraelský, onť dává moc a sílu lidu svému, Bůh požehnaný. ]