Isaías 10

1 Běda těm, kteříž ustanovují práva nepravá, a spisovatelům, kteříž těžkosti spisují, 2 Aby odstrkovali nuzné od soudu, a vydírali spravedlnost chudých lidu mého, vdovy aby byly kořist jejich, a sirotky aby loupili. 3 I což učiníte v den navštívení a zpuštění, kteréž zdaleka přijde? K komu se o pomoc utečete? A kde zanecháte slávy své, 4 By nemusila skloniti se mezi vězni, a mezi zbitými klesnouti? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho, ale předce ruka jeho bude vztažená. 5 Běda Assurovi, metle hněvu mého, ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho, 6 A na národ ošemetný pošli jej, a o lidu hněvu mého přikáži jemu, aby směle bral kořisti, a loupil bez milosti, a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích. 7 Ale on ne tak se bude domnívati, ani srdce jeho tak mysliti bude; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé. 8 Nebo řekne: Zdaliž knížata má nejsou také i králové? 9 Zdaliž jako Charkemis není Chalno? Zdali není jako Arfad Emat? Zdali není jako Damašek Samaří? 10 Jakož nalezla ruka má království bohů, ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských, 11 Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho, tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho? 12 I staneť se, když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě, že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského, a nádhernost vysokých očí jeho. 13 Nebo řekne: V síle ruky své to jsem vykonal, a v moudrosti své; nebo jsem rozumný byl, a odjal jsem meze národů, a poklady jejich jsem vzebral, a strhl jsem dolů, jako mocný, obyvatele. 14 Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů, a jako zbírána bývají vejce opuštěná, tak všecku zemi já jsem sebral, aniž byl, kdo by křídlem hnul, aneb otevřel ústa a siptěl. 15 Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho, kdož ní seká? Zdaliž se honositi bude pila nad toho, kdož ní tře? Jako by se zpínala metla proti tomu, kdož by ji zdvihl; jako by se chlubila hůl, že není dřevem. 16 Protož pošle Pán, Hospodin zástupů, na vytylé jeho vyzáblost, a po zpodku slávu jeho prudce zapálí, jako silný oheň. 17 Nebo světlo Izraelovo bude ohněm, a Svatý jeho plamenem, i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne. 18 Též spanilost lesu jeho, i úrodných polí jeho, od duše až do těla, všecko vyhubí. I stane se, že předěšený jsa, bude utíkati. 19 A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude, tak že by je mohlo dítě popsati. 20 I stane se v ten den, nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho, kdož je tepe, ale zpoléhati budou na Hospodina, Svatého Izraelského v pravdě. 21 Ostatkové obrátí se, ostatkové Jákobovi k Bohu silnému, reku udatnému. 22 Nebo byť bylo lidu tvého, Izraeli, jako písku mořského, ostatkové jeho obrátí se. Pohubení uložené rozhojní spravedlnost. 23 Pohubení, pravím, a to jisté, Pán, Hospodin zástupů, učiní u prostřed vší této země. 24 Protož takto praví Pán, Hospodin zástupů: Neboj se Assyrského, lide můj, kterýž přebýváš na Sionu. Prutem umrská tě, a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské. 25 Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich. 26 Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič, jako porážku Madianských na skále Goréb, a jakož pozdvihl holi své na moře, tak jí pozdvihne na něj, na cestě Egyptské. 27 I stane se v ten den, že složeno bude břímě jeho s ramene tvého, a jho jeho s šíje tvé, nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného. 28 Přitáhne do Aiat, přejde přes Migron, v Michmas složí nádobí svá. 29 Projdou průchod, v Gabaa budou míti hospodu k přenocování; ulekne se Ráma, Gabaa Saulovo uteče. 30 Naříkej hlasem svým, město Gallim, ať se slyší v Lais: Ach, ubohá Anatot. 31 Pohne se Madmena, obyvatelé Gábim schopí se. 32 Ještě téhož dne zastavě se v Nobe, pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské, pahrbku Jeruzalémskému. 33 Aj, Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti, ty pak, kteříž jsou vysokého zrostu, podetne; i budou vysocí sníženi. 34 Vyseká též houšť lesů sekerou, i Libán od velikomocného padne.

1 Auē te mate mō te hunga e whakatakoto ana i ngā tikanga hē,

mō ngā kaituhituhi anō hoki e tuhituhi nei i te mea nanakia;

2 hei whakakotiti kē i te whakawā mō ngā rawakore,

hei tango noa iho i te mea e tika ana mā ngā ware o tōku iwi,

kia waiho ai ngā mea a te pouaru hei taonga mā rātou,

kia pāhuatia ai e rātou ngā pani!

3 Ka pēhea rā koutou i te rā o te tirohanga mai,

o te whakangaromanga ka pā mai i tawhiti?

Ka rere koutou ki a wai hei āwhina,

ā, ka waiho tō koutou korōria ki hea?

4 Ka piko noa iho rātou ki raro i ngā herehere,

ka hinga ki raro i te iwi i patua.

Ahakoa ko tēnei katoa, e kore tōna riri e tahuri kē,

engari mārō tonu tōna ringa.

Ko Ahiria Whakahīhī ka Whakawātia hoki

5 "Auē, e te Ahiriana, te rākau o tōku riri,

te whiu kei tōna ringa ko tōku āritarita!

6 Ka ungā ia e ahau ki te iwi ngutukau;

he hē mō te iwi o tōku riri tāku e whakahau ai ki a ia,

ki te taonga parakete māna, ki te pāhua,

ki te mea i a rātou hei takahanga,

hei pērā me te paru o ngā ara.

7 Kāhore ia ōna whakaaro pēnei,

kīhai hoki tōna ngākau i mea ki te pēnei;

engari he whakangaro tā tōna ngākau,

kia kaua anō hoki e torutoru ngā iwi e hātepea e ia.

8 E kī ana hoki ia:

‘He teka ianei he kīngi katoa āku rangatira?

9 He teka ianei he rite a Karano ki Karakemihi,

he rite a Hāmata ki Ārapara,

he rite a Hamaria ki Ramahiku?

10 Ka rite ki ngā kīngitanga o ngā whakapakoko i tūpono mai ki tōku ringa;

nui atu nei hoki ō rātou whakapakoko i o Hiruhārama, i o Hamaria;

11 e kore ianei tāku e mea ai ki Hiruhārama, ki ōna whakapakoko,

e rite ki tāku i mea ai ki Hamaria, ki ōna whakapakoko?’ "

12 Nā, tēnei ake, kia oti i te Ariki tāna mahi katoa ki Maunga Hiona, ki Hiruhārama, "Ka whiua e ahau ngā hua o te ngākau nui o te kīngi o Ahiria, me te korōria anō o ōna kanohi whakakake. 13 Kua kī nā hoki ia:

‘Nā te kaha o tōku ringa i oti ai tēnei i ahau,

nā tōku whakaaro nui, he tangata whai mahara hoki ahau.

Kua whakanekehia hoki e ahau ngā rohe o ngā iwi,

kua pāhuatia anō e ahau ō rātou taonga,

ā, kua riro i ahau, i te mārohirohi,

ki raro te hunga noho o ngā torōna.

14 Nā, kua kitea e tōku ringa

ngā taonga o ngā iwi, ānō he kōhanga;

i rite hoki ki te kohikohinga a tētahi i ngā hua manu i mahue,

tāku kohikohinga i te whenua katoa;

ā, kīhai i oraora te parirau o tētahi,

kīhai i hāmama te māngai, kīhai hoki i pīpī.’ "

15 E whakahīhī rānei te tītaha ki te tangata nāna nei ia i whakamahi ki te hahau?

E whakakake rānei te kani ki te tangata nāna nei ia i kani ai?

Me te mea nei ko te patupatu hei whakakorikori i tōna kaihāpai,

ko te tokotoko rānei hei hāpai i te tangata ehara nei i te rākau.

16 Mō reira ka ungā mai e te Ariki, e te Ariki o ngā mano,

te hīroki ki ōna mea mōmona;

ā, ka kā ake a raro o tōna korōria,

he mea whakaū, koia anō kei te kā o te ahi.

17 Ā hei ahi te mārama o Īharaira,

ā, ko tana Mea Tapu anō hoki hei mura;

ā, ka wera ōna tūmatakuru, ōna tātarāmoa,

pau ake i te rā kotahi.

18 Ka pau anō hoki i a ia te korōria o tōna ngahere,

o tāna māra mōmona, te wairua rāua ko te tinana;

ā, hei te otinga, me te mea kua ngohe te ngākau o te kaihāpai kara.

19 Nā, ko te toenga o ngā rākau o tōna ngahere,

he torutoru, mā te tamaiti noa e tuhituhi.

Te Toenga Rīpenetā o Īharaira

20 I taua rā ka whakamutua e ngā toenga o Īharaira

rātou ko ngā mōrehu o te whare o Hākopa,

tā rātou okioki ki tō rātou kaiwhiu;

engari ka okioki pono rātou ki a Ihowā,

ki te Mea Tapu o Īharaira.

21 He toenga anō e hoki mai,

ko te toenga o Hākopa, ki te Atua kaha rawa.

22 Nō te mea ahakoa i rite tōu iwi, a Īharaira ki te onepū o te moana,

he toenga kau o rātou e hoki mai;

ko te whakaotinga i whakaritea,

me te mea e puhake ana i te tika.

23 Ka oti rā hoki, ka mahia anō hoki e te Ariki, e Ihowā o ngā mano,

te mea i whakaritea ki waenganui i te whenua katoa.

24 Nā reira tēnei kupu a te Ariki, a Ihowā o ngā mano:

"E tāku iwi e noho nei i Hiona kaua e wehi i te Ahiriana;

ahakoa patu ia i a koe ki te rākau,

hāpainga mai rānei e ia tōna tokotoko ki a koe,

pērā me tā Īhipa.

25 He wāhi iti rawa nei, ā, ka whakatutukitia te weriweri,

tōku riri hoki, i a rātou ka hunā."

26 Ka oho anō i a Ihowā o ngā mano he whiu mōna,

he pērā me te patunga o Miriana ki te kāmaka ki Orepe;

ā, ka iri tōna tokotoko i runga i te moana,

ā, ka hāpainga e ia, pērā i tāna i Īhipa.

27 Nā, i taua rā ka makere atu tāna pīkaunga i tōu pokohiwi,

me tāna ioka i tōu kakī,

ā, ka kore noa iho anō hoki te ioka

i te whakawahinga.

28 Kua tae ki Aiata;

kua pahemo ki Mikirono;

ko āna mea rongoātia ake e ia ki Mikimaha.

29 Kei tēnei taha rātou o te whakawhitinga,

"Kua noho ā-puni rātou ki Kepa."

Pāwera noa iho a Rama:

kua rere a Kipea o Haora.

30 Kia nui tōu reo, e te tamāhine a Karimi!

Whakarongo e Raihi!

He mate tōu, e Anatoto!

31 He whati a Maramena;

kei te huihui ngā tāngata o Kepimi, he tahuti.

32 Hei tēnei rā anō ka tū ia ki Nopo;

kei te rūrū tōna ringa

ki te maunga o te tamāhine a Hiona,

ki te pukepuke i Hiruhārama.

33 Nanā, ka tapahia e te Ariki, e Ihowā o ngā mano,

ngā peka, nui atu hoki te wehi;

ā, ka tuaina ki raro ngā mea he tiketike nei te āhua,

ka whakaititia anō hoki ngā mea whakakake.

34 Ka tuaina anō e ia ngā rākau pūruru o te ngahere ki te rino,

ka hinga anō hoki a Repanōna i te mea nui.