Isaías 14

1 Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem, a vyvolí zase Izraele, a dá jim odpočinutí v zemi jejich; a připojí se k nim cizozemec, a přídržeti se budou domu Jákobova. 2 Nebo pojmou ty národy, a přivedou je k místu svému, i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově, za služebníky a za děvky; a jímati budou ty, kteříž je zjímali, a panovati budou nad násilníky svými. 3 I staneť se v ten den, v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého, a od poroby těžké, v kterouž jsi byl podroben, 4 Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském, a řekneš: Aj, jak přestal násilník! Přestalo dychtění po zlatě. 5 Potřískal Hospodin hůl bezbožných, prut panujících, 6 Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteříž ssužováni bývali bez lítosti. 7 Odpočívá, jest v pokoji všecka země, zvučně prozpěvují. 8 I jedloví veselí se nad tebou, i cedroví Libánské, řkouce: Jakž jsi klesl, nepovstal, kdo by nás podtínal. 9 I peklo zespod zbouřilo se pro tebe, k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé, všecka knížata země; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů. 10 Všickni tito odpovídajíce, mluví tobě: Což ty také jsi zemdlen jako i my, a nám podobný učiněn? 11 Svrženať jest do pekla pýcha tvá, i zvuk hudebných nástrojů tvých; moli tobě podestláno, a červi tě přikrývají. 12 Jakž to, že jsi spadl s nebe, ó lucifeře v jitře vycházející? Poražen jsi až na zem, ještos zemdlíval národy. 13 Však jsi ty říkával v srdci svém: Vstoupím do nebe, nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou, a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční. 14 Vstoupím nad výsosti oblaku, budu rovný Nejvyššímu. 15 A ty pak stržen jsi až do pekla, pryč na stranu do jámy. 16 Ti, kdož tě uzří, za tebou se ohlédati, a tebe spatřovati budou, říkajíce: To-liž jest ten muž, kterýž nepokojil zemi, a pohyboval královstvími, 17 Obracel jako v pustinu okršlek země, a města jeho bořil, vězňů svých nepropouštěl domů? 18 Všickni králové národů, což jich koli bylo, pochováni slavně doma jeden každý z nich; 19 Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná, a roucho zbitých, ukrutně zraněných, kteříž se dostávají do jámy mezi kamení, a jako mrcha pošlapaná. 20 Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn, nebo jsi poplénil zemi svou, lid svůj jsi pomordoval; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků. 21 Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich, aby nepovstali, a dědičně neujali země, a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy. 22 Nebo povstanu proti nim, praví Hospodin zástupů, a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka, praví Hospodin. 23 A obrátím jej v dědictví bukačů, a v jezera vod, a vymetu jej pometlem zahynutí, praví Hospodin zástupů. 24 Přisáhl Hospodin zástupů, řka: Jistě že jakž jsem myslil, tak bude, a jakž jsem uložil, stane se, 25 Že potru Assyrského v zemi své, a na horách svých pošlapám jej, a odejde z nich jho jeho, břímě také jeho s ramene jejich sňato bude. 26 Toť jest ta rada, kteráž zavřína jest o vší té zemi, a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům. 27 Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil, kdo to tedy zruší? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí? 28 Léta kteréhož umřel král Achas, stalo se proroctví toto: 29 Neraduj se všecka ty země Filistinská, že zlámán jest prut toho, kterýž tě mrskal; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus, jehož plod bude drak ohnivý létající. 30 I budou se pásti prvorození chudých, a nuzní bezpečně odpočívati budou; kořen pak tvůj umořím hladem, a ostatky tvé zmorduje. 31 Kvěl, ó bráno, křič město, již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude, kdo by stranil z obcí jeho. 32 Co pak odpovědí poslové národů? To, že Hospodin upevnil Sion, v němž útočiště mají chudí z lidu jeho.

Te Whakahokinga o Hūrā

1 Nō te mea ka aroha a Ihowā ki a Hākopa,

ka whiriwhiria anō a Īharaira e ia;

ka meinga hoki rātou kia āta noho ki tō rātou ake oneone;

ka piri anō te tangata kē ki a rātou,

ka uru anō hoki ki roto ki te whare o Hākopa.

2 E tango anō ngā iwi i a rātou,

e kawe i a rātou ki tō rātou wāhi,

riro tonu iho rātou i te whare o Īharaira hei pononga tāne,

hei pononga wāhine i te oneone a Ihowā;

ā, hei whakarau mō rātou ō rātou kaiwhakarau,

ko rātou anō hei rangatira mō ō rātou kaitūkino.

Te Kīngi o Papurōna kei te Reinga i Raro

3 Nā, i te rā e meinga ai koe e Ihowā kia okioki i tōu pōuri, i tōu pāwera, i te mahi pakeke anō hoki i whakamahia ai koe, 4 ko reira maranga ai tēnei pepeha āu mō te kīngi o Papurōna, ka mea hoki koe:

Ananā! Mutu pū tā te kaitūkino,

mutu pū tā te pā kōura!

5 Whati ana i a Ihowā te tokotoko o te hunga kino,

te hēpeta o ngā kīngi;

6 nāna i patu ngā iwi, me te riri, me te patu kīhai i tāmutu,

nāna i whakahaere ngā iwi i runga i te riri,

me te whakatupu kino,

kāhore he kaiaraarai.

7 Kua whai okiokinga, kua āta noho te whenua katoa;

pakaru mai ana tā rātou waiata.

8 Āe, kei te koa ngā kauri ki a koe,

rātou ko ngā hīta o Repanōna, e kī ana,

"Nō tōu taunga anō ki raro

i kore ai te kaitapahi e tae mai ki a mātou."

9 Ko te rēinga i raro, oho ana i a koe,

he tūtakitanga ki a koe i tōu taenga atu;

he meatanga ki a koe i whakaarahia ai e ia ngā tūpāpaku,

ngā mea nunui o te whenua;

maranga ana i a ia ngā kīngi katoa o ngā iwi

i runga i ō rātou torōna.

10 Ka kōrero rātou katoa ki a koe,

ka mea, "Ko koe anō hoki,

kua ngoikore pēnei me mātou?

Kua rite koe ki a mātou?"

11 Kua oti tōu korōria te whakahoki iho ki te rēinga,

me te rangi anō o āu hātere;

ko te whāriki mōu ko te kutukutu,

ko te hīpoki mōu ko ngā toke.

12 Ananā! Tōu takanga iho i te rangi,

e Tāwera, e te tama a te ata!

Te tapahanga iho i a koe ki raro,

nāu nei i tuku ngā iwi ki raro!

13 I mea hoki tōu ngākau,

"Ka piki ahau ki te rangi,

ka whakanekehia ake e ahau tōku torōna

ki runga i ngā whetū a te Atua,

ka noho anō ahau ki te maunga o te whakaminenga,

ki ngā taha rawa ki te raki.

14 Ka pikitia e ahau a runga ake o ngā wāhi tiketike o ngā kapua;

kia rite ahau ki te Runga Rawa."

15 Otirā, ka whakahokia iho koe ki te rēinga,

ki ngā pito rawa o te rua.

16 Ko te hunga e kite i a koe, matatau tonu tā rātou titiro ki a koe,

me tā rātou āta whakaaroaro anō:

"Ko te tangata ianei tēnei i wiri ai te whenua,

i ngāueue ai ngā rangatiratanga,

17 i mea nei i te ao hei koraha,

wāhia ana e ia ōna pā;

kīhai i tuku i āna herehere ki tō rātou wāhi?"

18 Ko ngā kīngi katoa o ngā iwi, ko rātou katoa,

takoto ana i tōna whare, i tōna whare,

i runga i te korōria.

19 Ko koe ia he mea maka mai i tōu urupā,

ānō he peka e whakariharihangia ana,

he mea whakakākahu ki te hunga i patua,

i werohia ki te hoari,

e haere ana ki raro ki ngā kōhatu o te rua.

Ānō he tinana i takatakahia e te waewae.

20 E kore te tanumanga mōu e huihuia ki tō rātou,

mōu i whakangaro i tōu whenua,

i patu i tōu iwi.

E kore te uri o ngā kaimahi i te kino

e whai ingoa, ake ake!

21 Kia tere te patu mō āna tamariki,

mō te hē o ō rātou mātua;

kei kake, kei riro anō i a rātou te whenua,

kei kapi te mata o te ao i ō rātou pā.

22 "Ka whakatika hoki ahau ki a rātou,"

e ai tā Ihowā o ngā mano,

"ka tapahia atu anō e ahau i Papurōna te ingoa me te toenga,

te tama me te mokopuna,"

e ai tā Ihowā.

23 "Ka meinga anō a reira e ahau hei kāinga mō te matuku,

hei hārotoroto wai;

ka purumatia anō e ahau ki te puruma o te whakangaromanga,"

e ai tā Ihowā o ngā mano.

He Poropititanga mō Ahiria

24 Kua oati a Ihowā o ngā mano, kua mea:

"Inā, ū tonu tāku i whakaaro ai;

ko tāku i whakatakoto ai, mau tonu.

25 Mō te Ahiriana kia whati i ahau ki tōku whenua,

kia takatakahia ki runga ki ōku maunga.

Ko reira tāna ioka marere ai i runga i a rātou;

ā, ka marere tāna pīkaunga i runga i ō rātou pokohiwi."

26 Ko te whakaaro tēnei kei te takoto

mō te whenua katoa.

Ko te ringa anō tēnei e totoro atu nei

ki ngā iwi katoa.

27 Kua takoto hoki i a Ihowā o ngā mano,

ā, mā wai e whakataka?

Kua totoro tōna ringa,

ā, ko wai hei mea kia pēpeke?

He Poropititanga mō Pirihitia

28 Nō te tau i mate ai a Kīngi Ahata tēnei poropititanga:

29 Kei koa, e Pirihitia katoa,

ki te whatinga o te rākau a te kaiwhiu i a koe;

tērā hoki e puta ake he neke i roto i te pakiaka o te nākahi,

ā, ko tōna hua he nākahi e rere ana me he ahi.

30 Nā, ka kai ngā mātāmua o ngā ware,

ka takoto ngā rawakore, tē ai he wehi;

ka whakamatea anō e ahau tōu pakiaka ki te hemokai,

ā, ka patua ōu mōrehu.

31 Auē, e te kūwaha; hāmama, e te pā;

harotu kau koe, e Pirihitia katoa!

E puta mai hoki te paowa i te raki;

e kore tētahi e tū kē mai i te wā i whakaritea mōna.

32 Ā, he aha te kupu e whakahokia ki ngā karere o te iwi?

"Inā rā, nā Ihowā a Hiona i whakatū,

ā, ka ai a reira hei rerenga atu

mō ngā mea o tāna iwi i tūkinotia."