Isaías 26

1 V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho. 2 Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy. 3 Èlověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá. 4 Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná. 5 Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu. 6 Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných. 7 Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš. 8 Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše. 9 Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti. 10 Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu. 11 Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš. 12 Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše. 13 Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé). 14 Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich. 15 Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země. 16 Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával. 17 Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine. 18 Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského. 19 Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš. 20 Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv. 21 Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.

He Waiata Wikitōria nā Hūrā

1 I taua rā ka waiatatia tēnei waiata i te whenua o Hūrā:

He pā kaha tō tātou:

ka whakaritea e ia te whakaora hei taiepa,

hei pekerangi.

2 Whakatuwheratia ngā kūwaha,

kia tomo mai ai

te iwi tika e pupuri ana i te pono.

3 Māu e pupuri i runga i te rangimārie rawa –

te tangata e ū ana te whakaaro ki a koe;

nāna hoki i whakawhirinaki ki a koe.

4 Whakawhirinaki ki a Ihowā ā ake ake,

nō te mea kei te Ariki, kei a Ihowā,

he kāmaka mau tonu.

5 Kua whakahokia iho hoki e ia

te hunga e noho ana i runga,

te pā tiketike; takoto rawa i a ia,

takoto rawa ki te whenua,

pā rawa ki te puehu.

6 Takahia iho e te waewae,

e ngā waewae o ngā rawakore,

e ngā takahanga o ngā ware.

7 Ko te ara o te tangata tika, he tika;

e whakatikaia ana e koe, e te mea tika, te ara o te tangata tika.

8 Kei te ara nei anō mātou o āu whakaritenga

e tatari ana ki a koe, e Ihowā;

ko tōu ingoa, ko te mahara ki a koe

tā ō mātou wairua e minamina nei.

9 Minamina tonu ahau, tōku ngākau, ki a koe i te pō;

āe rā, ka moata ahau, tōku wairua, ki te rapu i a koe.

Nō te mea i ngā wā e puta ai āu whakaritenga ki te whenua,

ka ākona te tika e ngā tāngata o te ao.

10 Atawhaitia iho te tangata kino,

e kore ia e ako i te tika;

i te whenua o te tika ka hē tāna mahi,

e kore anō ia e kite i te nui o Ihowā.

11 E Ihowā, kua ara tōu ringa ki runga,

heoi kāhore rātou e kite.

Otiia, ka kite rātou i tōu hae mō te iwi, ā, ka whakamā;

āe rā, mā te ahi e kai ōu hoariri.

12 Ka whakaritea e koe, e Ihowā, he rangimārie mō mātou,

nāu nei hoki i mahi ā mātou mahi katoa mā mātou.

13 E Ihowā, e tō mātou Atua,

he ariki kē anō, i tua ake i a koe, i noho hei rangatira mō mātou;

māu anake ia mātou ka mahara ai ki tōu ingoa.

14 Kua mate rātou, e kore e ora;

he tūpāpaku rātou, e kore e ara –

nā, kua tirohia nei rātou e koe, ngaro iho i a koe,

hunā katoatia ana e koe te mahara ki a rātou.

15 Kua whakaraneatia e koe te iwi, e Ihowā,

kua whakaraneatia e koe te iwi.

Kua whai korōria koe;

nāu i whakanui ngā rohe katoa o te whenua.

16 E Ihowā, i te rarurarutanga i haere atu rātou ki a koe,

ā, i ringihia atu e rātou he īnoi,

i te mea e papaki ana koe i a rātou.

17 He pērā i te wahine hapū,

ka tata ia te whānau,

e whakamamae ana, e auē ana i ōna mamae;

ko tō mātou rite tērā i tōu aroaro, e Ihowā;

18 i te hapū mātou, i te mamae mātou,

kua whānau tā mātou me te mea he hau.

Kīhai i oti i a mātou he whakaora i runga i te whenua;

kīhai anō hoki i hinga ngā tāngata o te ao.

19 Ka ora ōu tāngata mate;

ka ara ōku tinana mate,

Maranga, waiata,

e te hunga kei te puehu nei tō koutou kāinga;

nō te mea kei te tōmairangi o ngā otaota te rite o tōu tōmairangi;

ā, ka makā mai ngā tūpāpaku e te whenua.

20 Haere, e tōku iwi, e tomo ki roto ki ōu rūma,

tūtakina ōu tatau i muri i a koe;

e piri, he wāhi iti kau nei,

kia pahemo rā anō te riri.

21 Nō te mea tēnei a Ihowā te puta nei i tōna wāhi

ki te whiu i te hē o ngā tāngata o te whenua;

ā, ka whakakitea ōna toto e te whenua;

e kore anō e hīpokina e ia i muri nei tōna hunga i patua.