Isaías 17

1 Břímě Damašku. Aj, Damašek přestane býti městem, a bude hromadou rumu. 2 Zpuštěná města Aroer pro stáda budou, a odpočívati tam budou, a nebude žádného, kdo by je strašil. 3 I bude odjata pevnost od Efraima, a království od Damašku i ostatků Syrských; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou, praví Hospodin zástupů. 4 I bude v ten den, že opadne sláva Jákobova, a tuk těla jeho vymizí. 5 Nebo bude Assur jako ten, jenž shromažďuje ve žni obilé, a rámě jeho žne klasy, anobrž bude jako ten, jenž zbírá klasy v údolí Refaim. 6 Paběrkové však zanecháni v něm budou, jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve, a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých, praví Hospodin Bůh Izraelský. 7 V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému, a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou. 8 A nebude patřiti k oltářům, dílu rukou svých; ani k tomu, což učinili prstové jeho, hleděti bude, ani k hájům, ani k obrazům slunečným. 9 V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka, kteráž opuštěna budou od synů Izraelských, i spustneš, ó země. 10 Nebos se zapomněla na Boha spasení svého, a na skálu síly své nezpomenulas. Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ, a kmen vinný přespolní sázíš, 11 V čas štěpování tvého štípí, aby rostlo, opatruješ, nýbrž téhož jitra o to, což seješ, aby se pučilo, pečuješ: v den však užitku odejde žeň, na žalost tvou přetěžkou. 12 Běda množství lidí mnohých, kteříž jako zvuk mořský ječí, a hlučícím národům, kteříž jako zvuk vod násilných hlučí, 13 Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím; nebo je Bůh okřikne. Pročež daleko utíkati budou, a honěni budou jako plevy po vrších od větru, a jako chumel od vichřice. 14 Nebo u večer aj, předěšení, a než jitro přijde, anť ho není. Tenť jest podíl těch, kteříž nás potlačují, a los těch, kteříž nás loupí.

He Poropititanga mō Ramahiku

1 Ko te poropititanga mō Ramahiku:

"Nanā, kua kore a Ramahiku hei pā;

ka pūranga kau.

2 Kua mahue ngā pā o Aroere;

mō ngā kāhui ērā, ka takoto rātou,

tē ai he kaiwhakawehi.

3 Ka kore anō he pā kaha mō Ēparaima,

he kīngitanga mō Ramahiku,

he toenga rānei o Hīria;

ka rite rātou ki te korōria o ngā tama a Īharaira,"

e ai tā Ihowā o ngā mano.

4 "Nā, i taua rā ka meinga te korōria o Hākopa kia tūpuhi,

ka hīroki haere hoki te ngako o ōna kikokiko.

5 Ā, ka rite ki tā te kaitapahi kohikohinga i te wīti,

ki te tapahanga hoki a ōna ringa i ngā hua wīti;

āe, ka rite ki te hamunga o ngā hua wīti

i te raorao i Repaima.

6 Otiia, e toe anō ētahi karepe hei hamunga;

ka rite ki te ruiruinga o te ōriwa –

e rua, e toru ngā ōriwa i te pito o tō runga rawa peka,

e whā, e rima

i te peka i waho rawa,

i te mea whai hua,"

e ai tā Ihowā, tā te Atua o Īharaira.

7 I taua rā ka titiro he tangata ki tōna Kaihanga,

ka anga ōna kanohi ki te Mea Tapu o Īharaira;

8 e kore anō e titiro ki ngā āta i hangā nei e ōna ringa,

e kore e anga ki te mea i mahia e ōna maihao,

ki ngā Aherimi rānei,

ki ngā whakapakoko rānei.

9 I taua rā ka rite ōna pā kaha ki te wāhi i whakarērea i te ngahere, i te tihi anō o te maunga, i whakarērea rā i te aroaro o ngā tama a Īharaira; nā, ko te ngaromanga.

10 Kua wareware hoki koe ki te Atua o tōu whakaoranga,

ā, kua kāhore i mahara ki te kāmaka o tōu kaha,

mō reira ka whakatupuria e koe he mea ātaahua,

ka whakatōkia anō ki te peka kē.

11 I te rā e whakatō ai koe, ka taiepatia e koe,

ā, i te ata matomato tonu tāu i whakatō ai;

i te rā ia o te pōuri, o te mamae ngau kino,

ka memeha atu te kotinga.

12 Ananā, te ngangau o ngā iwi maha,

e ngē ana ānō he haruru nō ngā moana!

Me te rere o ngā iwi, e wawā ana,

koia anō kei te turituri o ngā wai nunui!

13 Ānō ko te tāheke o ngā wai maha te haruru o ngā iwi;

otiia ka rīria rātou e ia, ā, ka rere ki tawhiti,

ka whāia, ānō he pāpapa nō ngā maunga i te upoko o te hau,

ānō he puehu āwhiowhio e āia ana e te tūpuhi.

14 I te ahiahi, nā, ko te pāwera!

Kīanō i pūao kua kore rātou.

Ko te wāhi tēnei mā te hunga e pāhua ana i a tātou,

ko te mea tēnei e wehea mā te hunga e muru ana i a tātou.