Isaías 47

1 Sstup a seď v prachu, panno dcero Babylonská, seď na zemi, a ne na trůnu, dcero Kaldejská; nebo nebudou tě více nazývati milostnou a rozkošnou. 2 Chyť se žernovu, a mel mouku; odkrej kadeře své, obnaž nohy, odkrej hnáty, břeď přes řeky. 3 Odkryta bude hanba tvá, a ukáže se mrzkost tvá. Mstíti budu, a nedám sobě žádnému překaziti, 4 Praví vykupitel náš, jehož jméno jest Hospodin zástupů, Svatý Izraelský. 5 Sediž mlče, a vejdi do tmy, dcero Kaldejská; nebo nebudou tě více nazývati paní království. 6 Rozhněval jsem se na lid svůj, v lehkost jsem uvedl dědictví své, a vydal jsem je v ruku tvou, a neprokázalas k nim milosrdenství. Starce jsi obtížila velmi jhem svým, 7 A říkalas: Na věky budu paní, a nikdy jsi nesložila těch věcí v srdci svém, aniž jsi pamatovala na cíl jeho. 8 Protož nyní slyšiž toto, ó rozkošná, (kteráž sedíš bezpečně, a říkáš v srdci svém: Já jsem, a není kromě mne žádné; nebuduť vdovou, aniž zvím o sirobě), 9 Že obé to přijde na tě pojednou dne jednoho, i siroba i vdovství. Všecko zúplna přijde na tě, i na množství kouzlů tvých, a na velikou moc čárů tvých. 10 Nebo doufáš v zlost svou, a říkáš: Žádný mne nevidí. Moudrost tvá a umění tvé, to tě převrátilo, abys říkala v srdci svém: Já jsem, a není kromě mne žádné. 11 A protož přijde na tě zlé, jehož východu neznáš, a připadne na tě bída, kteréž nebudeš moci se odžehnati, a přijde na tě pojednou hrozné zpuštění, než zvíš. 12 Postav se nyní s čáry svými, a s množstvím kouzlů svých, jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své, budeš-li moci co prospěti, aneb snad zmocniti se. 13 Ustáváš s množstvím rad svých. Nechať se nyní postaví hvězdáři, kteříž spatřují hvězdy, a oznamují na každý měsíc, a vysvobodí tě z toho, což přijíti má na tě. 14 Aj, jako pleva jsou, oheň popálí je, nevychvátí ani sami sebe z prudkosti plamene; žádného uhlí nezůstane k zhřívání se, ani ohně, aby se mohlo poseděti u něho. 15 Takť se stane i kupcům tvým, jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své. Jeden každý svou stranou půjde, aniž bude, kdo by tě vysvobodil.

He Whakawātanga ki Papurōna

1 "Haere iho, e noho ki te puehu,

e te tamāhine wāhina a Papurōna!

E noho ki te whenua, kāhore he torōna,

e te tamāhine a ngā Karari!

E kore hoki koe e kīia i muri

he kiri angiangi, he whakatarapī.

2 E mau ki ngā kōhatu mira, hurihia he parāoa;

tangohia ake tōu ārai,

huhua ake te waewae, kia takoto kau te hūhā;

e whiti i ngā awa.

3 Ka kitea ōu wāhi e takoto tahanga ana,

āe rā, ka kitea tōu mea e whakamā ai koe.

Ka rapu utu ahau,

e kore anō e whakaae ki tētahi tangata.

4 Ko tō tātou kaihoko – ko Ihowā o ngā mano tōna ingoa –

ko te Mea Tapu o Īharaira.

5 "Noho kupukore, haere ki te pōuri,

e te tamāhine a ngā Karari;

e kore hoki koe e kīia i muri,

ko te wahine rangatira o ngā kīngitanga.

6 I riri ahau ki tāku iwi,

i whakapokea tōku kāinga tupu;

tukua ana e ahau ki tōu ringa;

kīhai i puta tōu aroha ki a rātou,

whakataimahatia rawatia iho e koe tāu ioka

ki te kaumātua.

7 I mea anō koe, ‘Hei wahine rangatira ahau ake ake,’

nā, kīhai noa iho tōu ngākau i mea ki ēnei mea;

kīhai koe i mahara ki tōna mutunga.

8 "Nā, whakarongo āianei ki tēnei,

e te wahine e whai nā ki ngā āhuareka,

e noho kore wehi nā,

e mea nā i roto i tōu ngākau,

‘Tēnei ahau, kāhore atu hoki, ko ahau anake;

e kore ahau e noho pouaru,

e kore ahau e mōhio ki te matenga o ngā tamariki.’

9 Otirā, ka pā whakarere ēnei

e rua ki a koe i te rā kotahi:

te matenga o ngā tamariki, te pouarutanga;

ka pā ēnei ki a koe i tōna tōnuitanga,

ahakoa te nui o āu mahi mākutu,

te maha rawa o āu whaiwhaiā.

10 I whakawhirinaki hoki koe ki tōu kino,

i mea, ‘Kāhore he kaititiro mōku.’

Ko ōu whakaaro nui me tōu mōhio,

nā ēnā koe i whakangau kē;

i mea ai koe i tōu ngākau,

‘Ko ahau tēnei, kāhore kē atu, ko ahau anake.’

11 Mō reira ka tae mai te kino ki a koe,

e kore tōna putanga e mōhiotia e koe,

ka taka anō te hē ki a koe,

e kore e taea e koe te karo;

ka tae hohoro mai anō ki a koe te whakangaro,

e kore e mōhiotia e koe.

12 "Tēnā rā, e tū, me āu whaiwhaiā,

me āu mākutu maha,

i mahia rā e koe i tōu tamarikitanga ake,

me kāhore koe e whai pai,

me kāhore tāu e taea.

13 Kua hōhā koe i te maha o ngā whakaaro i whakatakotoria e koe.

Tēnā rā, kia tū ngā kaiwhakaaro ki ngā rangi,

ngā kaititiro ki ngā whetū,

ngā mea mōhio ki ngā marama,

kia whakaorangia koe e rātou

i ngā mea meāke tūpono ki a koe.

14 Nanā, ka rite rātou ki te kakau wīti,

ka wera i te ahi;

e kore rātou e ora i te ngaunga a te ahi;

ehara i te ngārahu hei whakamahanatanga,

ehara hoki i te ahi hei painatanga.

15 Nā, ka pērā ngā mea ki a koe, i mahi ai koe ki reira;

ko te hunga i hokohoko ki a koe mai i tōu taitamarikitanga,

ka kotiti atu rātou ki tōna wāhi, ki tōna wāhi;

kāhore he kaiwhakaora mōu."